Brambory v seně

Nový rok na zahradě přináší i elán do nových projektů. Přes zimu jsem projela desítky videí o permakulturních zahradách, organickém a soběstačném pěstování - no zkrátka načerpala co nejvíc inspirace, ale s třemi záhony toho asi moc na zahradě neudělám. A tak jsme si s manželem sedli ke stolu a řekli si, co od naší zahrady budeme chtít - pěstovat některé potraviny v režimu soběstačnosti (zelenina, ovoce), vytvořit bylinkové terasy ve svahu a celé zahradě dát tvar, aby to nebyla džungle, jak si mnozí permakulturní zahradu představují, ale mělo to i hlavu a patu.

Jenže jednodušeji se vše naplánuje, než realizuje. Cíl jedna - zeleninová a ovocná soběstačnost bude holt cesta na dlouho. Nemáme dost záhonů. A asi i proto mě zaujalo pěstování brambor v seně - bez nutnosti orat, hrobkovat atd., a navíc nemusíte předpřipravit žádný záhon. To je něco pro mě.

Vybrali jsme místo na zahradě, přidali loňské seno, do něj naházeli sadbové brambory, přikryli další vrstvou sena a očekávali jsme velkou úrodu. Bohužel naše očekávání moc nevyšla. Většina brambůrek byla velikosti spíše na lupu než na konzumaci. Navíc bylo nutné několikrát do roka přisypávat další seno, aby většina hlíz nebyla zelená. Byla jsem z toho hodně zklamaná, ale nevzdala jsem se. 

Další rok jsme zkusili jeden záhon s čerstvou trávou jako podklad (nahoru pak seno) a druhý zase brambory na hlínu a zaházet senem (což ovšem "zabralo" jeden již existující záhon) . Úspěch to byl mnohem větší, navíc jsme oproti sousedům měli později brambory napadené plísní a především mandelinkou. Ta se u nás vyskytla tak na 2 - 3 kusech, zbytek nenapaden. Třetí rok jsme vše nakombinovali tak, že jsme nemuseli zabírat nový záhon a přesto byla hromada brambor (přesný návod níže). Od té doby pěstujeme jenom v seně, kterého máme ze sadu dost. Takže funguje to!

Imperialistický brouk neútočí

Ve všech ekosystémech světa funguje základní potravní řetězec, který zahrnuje primárního producenta (rostlina, bakterie, sinice), toho pojídá býložravec, toho masožravec a toho někdy další masožravec/všežravec. Vše, co uhyne, se stává součástí koloběhu rozkladu až na jednotlivé živiny a opět začínáme dokola primárním producentem.... Proto se není čemu divit, že všechny rostliny na zahradě mají své pojídače (býložravce), na našich "užitkových rostlinách" jim ale říkáme škůdci (škodíš-li neškodíš, kdo rozsoudí to.....).

Stejně tak i na bramborách se živí celé spektrum býložravců a rozkladačů, kteří mohou až zcela rostlinu zlikvidovat. My je můžeme buď přímo zabít pomocí postřiků (1)  a nebo nastavit celý systém tak, aby v něm existoval i konzument onoho "škůdce"(2). Takto třeba mšice jsou pojídány slunéčky nebo škvory atd.

Existují ale druhy škůdců, jejichž konzumenti jsou buď velmi vzácní nebo téměř neexistují (vždy existuje aspoň nějaký parazit, ale my jej zkrátka neznáme). A to je případ i mandelinky bramborové. Jak to, že tedy na naší zahradě s ní nemáme takové problémy? Využíváme třetí možnost, jak jim zabránit ve větším výskytu. I mandelinka prochází několika vývojovými stádii a třetí možností, jak zamezit výskytu "škůdců", (3) je zamezit přechodu mezi jednotlivými vývojovými stádií.

Dospělec mandelinky se živí na nati brambor. Zde naklade vajíčka, vyvinou se larvy, které se také živí na nati brambor (někdy v této fázi např. stačí nemít v dosahu rostliny, kterými se živý buď dospělec nebo larva, pokud jsou rozdílné, a "škůdce" tak nemáte ani na zahradě vy). V určité fázi larva doslova odpadne na zem, kde se zahrabe do půdy, přezimuje jako kukla a na jaře vyleze jako dospělý brouk. A zde právě nastává výhoda pěstování v seně/slámě. Larva se před zakuklením špatně pohybuje a potřebuje odpadnout přímo na holý povrch půdy. Pokud ale upadne na vrstvu sena/slámy, nedokáže se ve většině případů dostat až do půdy a uhyne tak vyčerpáním, zimou nebo ji něco sezobne (např. krůty je milují). Druhý rok tak nemáte v brambořišti téměř žádné vlastní brouky a těch pár, co doletí z větší či menší dálky většinou úrodu neohrozí. U nás tak přijdeme cca o 1 - 3% bramborové nati.

Brambory už jenom do sena

Věřím, že na každé zahradě může fungovat jiný postup pěstování ve slámě/seně, ale zde přináším ten, který se nejvíce osvědčil u nás (ve svažitém terénu, v suchu). Tento postup nedoporučuji v místech, kde je velký problém s hraboši (my máme maximálně  10 - 15 % okousáno, i to spotřebujeme).

(1) Na prostoru budoucího bramborového záhonu posekám trávu na velmi nízko              (tak 3 cm) a posekanou trávu odložím mimo onen prostor.

(2) Brambořiště pokladu vrstvou cca 20 cm sena.

(3) Na seno pokládám brambory v rozestupu jedné stopy od sebe. Všechny jsem si nechala naklíčit dopředu v proložkách od vajíček a to cca 3-4 týdny před tím, než je sázím (sázím-li na 1. máje, pak klíčí od 7. dubna apod.).

(4) Na každou bramboru přidám menší lopatu kompostu nebo rozloženého hnoje.

(5) Vše zasypu cca 5 cm čerstvě posekané trávy.

(6) Zahrnu dalšími 20 - 30 cm  sena/slámy.

(7) Nechám růst a sleduji, jestli seno příliš neslehne. Tak za měsíc přidám ještě dalších 10 cm sena, aby nevykukovaly nové hlízy.

(8) Sklízím. Vrstvu polorozloženého sena ale na místě ponechám a příští rok pomocí bezrycí metody připravím záhon (návod pro odběratele newsletteru zdarma pošlu přímo do emailu ;o) .