Dva roky mangoldu

S novou zahradou přichází i nadšení do zkoušení nového - nové záhony, nové ovoce a nová zelenina. Něco, co se v obchodě nenajde a přitom chutná. Nakoupíte hromady semínek a vysejete, kam se dá. Většinou máte více sazenic než místa v záhoně, a tak to cpete páté přes deváté. Nejsilnější vyhrává stejně jako v přírodě. O malé sazeničky, které neobstojí v konkurenci ostatních ať už kvůli špatným podmínkám nebo špatně zvolené sazenici, se postarají slimáci. 

Na naší zahradě jsme tak zkusili hned první rok štěrbák, kadeřávek, mizunu, bak choi a mangold. A právě mangold měl největší úspěch. Listová zelenina podobná špenátu, která ale nevykvete při nástupu léta. To bylo jeho hlavní plus, protože díky vyšší nadmořské výšce u nás začíná pěstování mimo skleník (ten do dneška nemáme) až koncem dubna a to už jsou na špenát moc dlouhé dny. Po několik let mi špenát spíš než dával listy hned kvetl.

U mangoldu jsem sklízela listy celé léto. Na podzim jsem sklidila poslední listy, rostliny vykopala a zkompostovala. A to byla velká chyba, protože mangold je dvouletka a nabídne listy i následující rok. Jakmile jsem to zjistila, nechala jsem mangold v půdě i přes zimu a hned od března se začaly objevovat nové listy - takže i jarní brzká sklizeň zajištěna. V průběhu dubna začal růst stonek a následně i květ. Po celou dobu jsem i tak sklízela listy z přízemní růžice, která zanikla prakticky až koncem května. Po odkvětu jsem rostlinu vyryla, zkompostovala, ale před tím jsem si odebrala nějaká semínka na další rok. Po výsevu vzešla asi dvacetina zasetého, ale vzhledem k množství plodů, co mangold nasadí z jedné rostliny, to nebyl problém.

Pěstování mangoldu ve dvouletém cyklu mi navíc ukázalo ještě jedno plus - a to vzhledem ke mšicím. První rok pěstování jsem se s nimi trápila na listech, které se nedaly v některých chvílích vzhledem k množství napadení mšicemi vůbec sklízet. Jakmile se ale na záhonku objevila jak kvetoucí rostlina tak ta pouze s listy, nemám s mšicemi problém. Všechny jsou na stonku kvetoucí rostliny (tj. té pěstované druhým rokem) a čerstvě vysazený mangold je jich prostý. Navíc na rostlině je plno berušek, květy navštěvují pestřenky i jiné včelky samotářky, takže mšice jsou ve velkém predovány. Zkrátka pěstování mangoldu ve dvouletém cyklu je dvojitá výhra.

Jednoletky, dvouletky a trvalky

V permakulturním pojetí zahrady se opakovaně upřednostňuje pěstování trvalek. Rostliny jednou zasadíte, a pokud mají vhodné podmínky, více se o ně nestaráte, jen sklízíte jejich "plody". Můžete tak ochutnat zajímavé druhy zeleniny, ale většina "klasické" zeleniny je vyšlechtěna z rostliny jednoletých a dvouletých. A právě na základě typu strategie přežívání můžete odvodit, proč, kdy a jak je daná zelenina napadána "škůdci".

Jednoletá rostlina musí v jednom roce stihnout vyklíčit, vykvést i odplodit. Pokud v průběhu onoho roku je poškozena, nemá ve většině případů náhradní možnost jak odplodit (což je cílem každého organismu) a často uhyne. Aby se jednoletky vyhnuly poškození, snaží se buď vyrůst velmi rychle co nejdříve z jara, kdy predátorů není příliš mnoho (u zeleniny jsou to saláty, špenát, hrášek), a nebo se "vyzbrojí" ostny, chlupy či jedem (fazole, brambory, cukety, dýně atd. - zpravidla, ne však ve 100%, jsou jedovaté rostliny ale ne plody). Abyste je ubránil před napadením škůdci, je dobré je vysazovat ve vhodnou dobu (tedy v období mimo výskyt jejich škůdců) a hlavně je důležité vytvořit podmínky pro predátory škůdců.

Dvouleté rostliny musí prvním rokem vytvořit dostatek živin na vykvetení a odplození druhý rok. Proto první rok mívají pro predátory hůře stravitelné fotosyntetizující orgány (listy, stonky) a až následující rok, kdy investují veškerou energii do květů a plodů, fotosyntetizující orgány ponechají napospas osudu (hlavně listy). Proto pokud máte na zahradě dvouletku a je zastoupen cyklus jak prvního tak druhého roku, "škůdci" si raději vyberou rostliny v druhém roce cyklu, kterým napadnou listy popř. stonek, a ty v prvním roce cyklu nechají bez povšimnutí. ( U nás na zahradě to takto funguje u mangoldu, znám i případy, kdy byla ponechána i mrkev či petržel částečně na vykvetení a nebyl pak problém s krtonožkou u vysazené nové mrkve.)