Jedlý les a nebo paseka

S příchodem na novu zahradu se mnozí z nás rozhodují nejen o rozmístění záhonů, květin či jezírka, ale také, které stromy na zahradě přibudou a které naopak budou muset ze zahrady pryč. Jaké byly naše úvahy o zachování stromů, jsem popisovala v článku o velikánech na zahradě. A jak jsme se rozhodovali, co na zahradu přibude?

No abych se přiznala, zprvu to byla docela motanice. Něco jsem dostala, byla jsem nadšená do starých odrůd stromů, takže ty jsem taky pořídila, a něco byly impulzivní nákupy přímo v zahradnictví. Na zahradě tak postupně přibývaly nové angrešty, rybízy, maliny, ostružiny, kdoule, velkoplodé dříny, jedlé kaštany, kamčatské borůvky, muchovníky nebo taky hruškojeřáb. Podle zkušenosti ze zahrady od svých rodičů vše také muselo mít svůj dostatečný prostor na slunci a ideálně v řadách, takže za chvilku byla jen přání, co dalšího na zahradu chceme, ale místo nebylo.

Naštěstí jsem narazila na koncept jedlého lesa - společenství jedlých stromů, keřů a bylin, vše ve vlastním prostoru, ale tvořící společnou skupinku podle určitých ekologických pravidel. Pod hruškojeřábem tak přibyly angrešty s jostou, kamčatské borůvky putovaly pod třešeň a ostružiny dostaly místo mezi jabloněmi a švestkou. Postupně tyto prostory zaplňuji dalšími trvalkami a sem tam nějakou tou letničkou. Důležité je myslet na to, že vše má svou výšku, šířku a každá rostlina potřebuje nějaké to sluníčko a vodu. Dnes máme na zahradě o ploše necelých 2 000m2 (včetně domu a příjezdové cesty) více jak 20 stromů (různě velkých a starých), něco kolem 50 jedlých či jinak užitkových keřů a mohou stále přibývat další.

Příroda slyší na minimum

Jedním ze základních pravidel ekologie o fungování přírody je tzv. Liebigův zákon minima, který říká, že všechny organismy jsou v růstu a životu omezeny tím prvkem, kterého je v půdě/prostředí nedostatek. Toto pravidlo ale platí nejen pro chemické prvky, ale i pro limitaci dalšími podmínkami prostředí jako je teplota, dostupnost vody nebo množství dopadajícího světla.

Jak vypadá tento zákon v praxi české přírody? Vydejte se do klasického lesa nynější české krajiny. Narazíte na jehličnatý hustý les v řadách (!), který je tmavý - no a na zemi není nic než jehličí, šišky, sem tam houby a v místech trochu světlejších i borůvky či šťavel. Ačkoliv je zažito, že v takovém lese nic neroste kvůli kyselé půdě, limitace je zde způsobená nedostatkem dopadajícího světla nikoliv pH půdy. Ostatně můžete se jít podívat do kulturních bučin uprostřed léta a v podrostu také nenajdete téměř žádné byliny.

A co se stane, když tuto limitaci odstraníme, neboli vykácíme les? Aniž bychom zde cokoliv vysazovali nebo měnili pH, najednou se objeví tzv. pasekové druhy. Jsou to ty samé druhy, které potkáte podél lesních cest (těch, které podrost aspoň trochu prosvětlí). Mezi ně patří např. maliníky (ostružiníky), náprstníky, rulík zlomocný, různé druhy travin, kopřiva, kostival, jahodníky, šťavely, vrbovky apod. Tyto druhy jsou přizpůsobené na menší množství dopadajícího světla (většinou jim stačí několik málo hodin denně), ale v úplné tmě nerostou.

Paseka na zahradě

Při zakládání jedlého lesa na vaší zahradě tedy nezapomeňte na limitaci světlem a podívejte se po rostlinách a keřích, které jsou přizpůsobené tzv. krátkému dni anebo jsou to druhy příbuzné pasekovým druhů. Mezi takové patří: maliníky, ostružiníky, rybízy, josty, angrešty, rakytník, kamčatské borůvky...

Výběr bylin může být řízen i společným přizpůsobením na nedostatek světla, kterému se byliny adaptovaly zvětšením listové plochy a zvýšením počtu chlorofylu v listech. Jednoduše řečeno, hledejte byliny s širokými listy, které jsou často tuhé a tmavě zelené. Takovými mohou být konvalinky, kokoříky, jarmanky, kakosty, sasanky, kostivaly, topolovka nebo rebarbora. Na zahradě takové místo využijte i pro pěstování mangoldu, tuřínu, kadeřávku, brokolice či řepy.

A poslední vychytávka při limitaci světla v jedlém lese je umístění cest, manipulačních ploch anebo pítek pro ptáky na severní stranu stromu co nejblíže kmenu. Toto je totiž místo, kde v případě vysázení hustějšího porostu budete mít největší problém najít rostlinu, která zde bude prospívat.

PS: Pozorní si teď pokládají otázku, no a co ta limitace vodou? - Tož o tom příště.