První procházka naboso

Je to už pět let, co jsme koupili v podhůří Oderských vrchů dům se zahradou. Chtěli jsme něco menšího s velkou zahradou a nakonec jsme skončili v obrovském domě (moje rodina mu říká hacienda) s pozemkem 1800m2. Naším cílem bylo na pozemku pěstovat svoji zeleninu a ovoce a opustit její nakupování v obchodech. Manžel chtěl i slepičky, ale ty jsem zamítla (důvody někdy jindy). Vše mělo být bez postřiků jen s využitím přírodních sil. 

Nastěhovali jsme se začátkem července a já jsem ještě první večer šla zasadit svoje rajčata z balkonů do jediného kousku volné půdy, co jsem na zahradu v jednom ze svahů našla. Druhý den ráno jsem vyšla na zahradu a jak jsem byla ze zahrady svých rodičů zvyklá, sundala jsem si boty, že se půjdu projít.

Zadní dveře vedly rovnou na dvůr. Místo jedné betonové plochy a hromady dřevěných kůlen a kučí. Slunce sem za celý den zavítalo tak na hodinku, a proto není kupodivu, že toto místo se nohám moc nelíbilo. bylo příliš tuhé, slizké od vlhkého betonu s řasami a mechem a dobře jsem si musela dávat pozor i na zbytky skla, železa a různých potravin (předchozí majitelé měli psa i kočky a jídlo jim zřejmě házeli jen tak oknem ven...).  "Tady to bude chtít velké změny,"  pomyslela jsem si pádila dál do zahrady.

Jižní strana domu byla dosti zastíněná velkým jehličnanem, ale trávník byl pod nohami měkký a příjemný. Po svahu mě to táhlo v sad. Staré stromy vrhaly v červenci příjemný stín, ale!... Pod nohami to příliš příjemné nebylo. Tuhé skolce se mi jako hřebíky zarývaly do chodidel, každý druhý krok byl do kopřiv, malé rostlinky šípkové růže nebo na tuhé trsy srhy říznačky. Mezi prsty na nohou se občas objevila i hromada sena. Ještě, že jsem měla boty sebou v rukách. Mé nohy jsou zvyklé na mnohé, ale toto bylo až příliš. Zarudlé od kopřiv a starých stonků všeho možného tuhého jsem je zasunula do bot a bylo mi jasné, že i tady je do dělat.

Překlad z nohy do hlavy

Co mi tato první procházka řekla o naší zahradě? Mnohé. Náš dvůr bude celý den bez světla (jinak by nemohl být tak vlhký a plný řas v polovině léta) a tak jej bude potřeba pročistit jak od odpadu tak od přebytečných kůlen. Slunce je dárce života a to tu chybělo. 

Pro pěstování v sadu nebo jinde na zbytku zahrady také chybí slunce - kromě několika starých jabloní byly na zahradě i obří třešně, stará neplodící hrušeň a desítky náletů myrobalánu, javorů, jeřábů a růží. Zahradě také chyběly květy, protože se tráva asi dlouho nesekala mimo jižních ploch (jak si založit a udržovat kvetoucí louku bez kupování lučních směsí v dalším článku), a tak chyběli i včely, brouci, motýli a další drobná havěť. Půda ale bude zřejmě buď plná živin nebo to bude navážka na suti (to mi řekly hlavně kopřivy a bohužel navážka ve velké části zahrady byla pravdou :-( ). 

První procházka zahradou prozradila mnohé a hlavně to, že je pozemek zanedbaný, dlouho se o něj stěží někde staral a ač divočina přebírala svou vládu,  pro oko i srdce přírodovědce to byl spíše smutný pohled do pustiny.

Další překlady z vaší zahrady

• zaměřte se na vůni vaší zahrady - máte někde místa, který po projití příjemně voní? To většinou dělají různé teplomilné rostliny jako je mateřídouška, heřmánek nebo plané mrkve. Ty indikují místa suchá a slunná - bude se zde skvěle dařit středomořským bylinkám a pokud přidáte hromadu humusu do půdy, pak i teplomilné plodové zelenině (okurky, rajčata, lilek či paprika). Tu však tady budete muset hoooodně zalévat

• ukazují se vám pod nohami malé kamínky písku či štěrku. Místo je buď hodně erodované (prudké svahy), často namáhané pojezdem nebo příliš suché bez humusu.
• Měkký mech vaše nohy čeká v místech zastíněných a vlhkých. Často také je spojován s místy s kyselou půdou (který je někdy způsobená právě přemokřením).
• pálí vás do nohou nejen kopřivy, ale nabaluje se na vás i hromada bodláků, semínka kuklíku nebo svízelu přítuly - místo bývá často narušované, půda neleží dlouho na jednom místě a furt se nemůže správně "usadit". Živiny v ní sice nejsou vázány (a tak to vypadá na super bohatou půdu pro pěstování čehokoliv), ale mohou brzo dojít. Ale můžete zde najít i byliny jako je řepík lékařský.

• sedmikrásky, jetel plazivý nebo jestřábník chlupáček říkají, že se tudy často chodí a půda je hodně utužená.
• šlápnete často do mraveniště? Pak vězte, že je v těch místech sušší povrch půdy.
• a co krtince, máte je pod nohama? To je dobře! Krtci mají rádi žížaly a kde jsou žížaly, tam se zahradníkům dobře daří.

Žádný z překladů neplatí na 100%, ale může vám být ku pomoci