Troje hrábě aneb jak na louku

Moje dětské vzpomínky na pobyt venku začínají na zahradě mých rodičů. Jedna velká louka s ovocnými stromy, kde na jaře začaly kvést fialky, následovaly je pampelišky, kopretiny, zvonky, jetel, mrkve, štírovníky a mnoho dalších květů. A přesně takovou louku jsem si vysnila i pro náš sad.

Bohužel realita byla jiná. Uprostřed léta byl pozemek plný kopřiv, keříčků šípkové růže,  bršlice, travin a tuhých stonků škardy. Na zemi se povalovala černá poloshnilá tráva z loňského sečení, kvetla tu prakticky jen škarda. Jednou z prvních prací na zahradě tak bylo posečení a pohrabání staré i letošní trávy. Trávu jsme nejdříve posekali křovinořezem a nechali den oschnout. Plánem bylo ji následující dva dny přehazovat, kupkovat a mít tak seno pro mulčování.

V kůlně ležely dvoje dřevěné hrábě a asi troje kovové. Protože seno jsem v životě sušila snad už stokrát, ihned jsem sáhla po těch dřevěných, přehodila je přes rameno a šla na to.  Po sečení a dni "ulehnutí" trávy mělo dle plánu následovat první přehození a to byl kámen úrazu. Tráva byla dlouhá a společně s loňským senem prakticky nepohnutelná. Během 10 minut jsem zlomila první hrábě. Nu což, beru druhé a jde se pokračovat. Jak asi tušíte, výsledek byl podobný. Po 20 minutách jsem otočila asi          10 m2 trávy a zlomila dvoje hrábě. Chtě nechtě jsem musela vzít ty kovové, ačkoliv mi bylo jasné, že to odnesou ruce i záda. Nebudu Vás dlouho napínat. Trávu jsem nakonec shrabala kovovými hráběmi na hromadu, která putoval na kompost (ten se taky hodí). 

Ruce i záda jsem dva dny téměř necítila a mozoly léčila ještě dva týdny, ale stálo to za to. Už na podzim, kdy dorůstala další tráva (cca po 2 měsících) se objevily další květy - máchelky, svízely, hluchavky či kakost. A druhý rok na jaře? Přidaly se petrklíče, pampelišky, popence, jestřábníky, kopretiny, zvonky, jetele, řebříček a výrazně ubylo škardy, šípků či travin. Pozemek si pamatoval asi na dobu, kdy se o něj někdo staral a sám znovu rozkvetl. A co ze semínek nebylo schováno v půdě, zavál k nám vítr ze sousedních pozemků.Dnes, po 5 letech pravidelného sekání, zde napočítám už více jak 30 druhů kvetoucích bylin.

Jak často sekat?

Možná jste se i vy už zapojili do debat, jestli sekat, jak často a čím. Z pohledu ekologa je pro mě důležité spíše než jak často sekat, vědět co na louce chceme mít a následně se podívat na půdu a prostředí, kde chceme louku mít. Obecně totiž platí pravidlo, že pokud bude v půdě hodně živin, prosperují z toho trávy. Naopak kvetoucí byliny jsou proti travinám v konkurenční nevýhodě, a proto upřednostňují místa s nižším obsahem živin nebo místa, kde mají volný prostor pro růst (všimněte si, že pokud někde v přírodě vznikne volná plocha bez travního zápoje, zpravidla ji nejdříve  obsazují kvetoucí byliny - "plevely" a až následně traviny či keře). 

Volný prostor (konkurenční výhodu) byliny získají buď tím, že traviny potlačíme v jejich růstu (sekáním, vyrytím, pasením) nebo bylinám vytvoříme volný prostor bez drnu. Ten můžeme získat díky pastvě, kdy zvířata kopyty narušují půdní povrch a uvolňují tak místo bylinám, a nebo traviny vytrháme (a nemusíme ručně, stačí právě těžké železné hrábě nebo na větších plochách použijeme např. diskové pluhy či brány za traktor).

Dejte ale pozor na příliš časté sekání, které vede k nízkých trávníkům typu fotbalového hřiště. Tady se ručička vah opět začne přiklánět spíše na stranu travin, které jsou morfologicky přizpůsobeny k tomu, že pokud je jejich horní část poškozena opakovaně během sezóny (spasena, posečena) stále rostou - obnovují se z části těsně nad půdním povrchem a stačí doplňovat zásoby pro růstu částí nad ní. Naopak kvetoucí byliny "obnovovací" části mají uschovány v horních částech rostlin (na vrcholu stonku)  nebo v kořenech a opakovaným sečením či pasením se "vyčerpá" jejich obnovovací schopnost, čímž byliny nepřežijí.

Chcete-li však ode mě nějaké obecné pravidlo, pak pro vážně pěknou louku se doporučuje sekat ji alespoň na 2-3 části (tzv.mozaikově), což pomůže nejen hmyzu s kontinuálním zdrojem potravy, ale i ponechá čas některým bylinám dozrát a vysemenit se. Frekvence seče se doporučuje 2-3x na loukách v nivách řek, 2x na "klasické louce" a aspoň 1x na horských pastvinách. Všude se však ukazuje, že je výhodou alespoň jednou za čas louku nechat přepást nebo právě narušit travní drn (viz výše). 

Co mě bude stát nová louka

Založení nové louky může a nemusí být také otázkou peněz. Pokud chcete hned ten samý rok nebo druhým rokem krásnou louku na aktuálně prázdném pozemku, je pro vás prakticky ideální koupit si nějakou luční směs a tu zde vyset. Problémem je, že většina těchto směsí je (a) buď složená z nepůvodních druhů rostlin pro danou oblast (někdy i celou republiku) a ty mohou být invazivní anebo (b) je v ní příliš mnoho jednoletek a po prvním roce sekání vám stejně převládnou traviny či porost se změní v podivnou směsici náletových druhů a "plevelů" (ptačinec, pelyněk černobýl, pcháč oset atd.)

Pokud si chcete ušetřit kapsu, ale naopak se nebojíte práce, mám pro vás jiný typ. Zkuste se pozeptat sousedů, jestli někdo z nich nemá náhodou seno (ideálně ručně sklizené, nebalíkované) a nedal by vám vozík (např. za něco dobrého ze zahrady výměnou). Pokud jej skladují někde na půdě a mají jej jen málo, stačí si zamést zbytek z pod sena. Jak seno tak smetený zbytek je plný semen z travin a bylin ze sousedovy louky. To rozprostřete na pozemek a nechte cca 14 dní ležet. Ideálně na to vypustit bandu dětí, ať jej pořádně pošlapou. Pak seno shrábněte a celou zahradu udusejte, ať se semena ze sena "dotknou" půdy. V případě sucha nezapomeňte zalévat, což můžete i na rozložené seno (to lze po shrabání použít jako základ kompostu nebo záhonu - o tom v některém z dalších článků). Během 14 dnů až 3 týdnů by se plocha měla zazelenat. Pak už jen stačí sekat. 

Nic vám nevzešlo? Důvodů může být několik - staré seno s již vypadanými semeny (ideální je použít max.rok staré), bylo sucho nebo seno bylo strojově sklizeno a nabalíkováno (zhoršuje se uchovatelnost semen). Postup můžete zkoušet i několikrát za sebou, jsou i projekty (např. v areálu vrtů zemního plynu v Dolních Dunajovicích), kdy se tento postup aplikoval na již existující trávníky typu fotbalových hřišť, které se díky tomu staly druhově bohatými kvetoucími loukami.