V jedlém lese jde do tuhého

Pokud jste už zabrouzdali i na starší články z blogu asi víte, že kromě prvního roku na zahradě a prvních úmorných záhonu se u nás moc neryje. Než neustále převracet drny a cvičit záda s rýčem jsem si vyhodnotila, že raději dvakrát, někdy třikrát do roka přehážu kompost, což je ostatně taky dobrá posilovna, a následně záhony budu zakládat z něj. Jaké to má výhody popisuji zde, ale co nevýhody?

Vlastně jsem skoro žádné nenašla až na to, že potřebujete fakt hodně kompostu. Jo a ještě jednu - nedostanete představu o tom, kam až zasahují kořeny ostatních rostlin. A proč je to nevýhoda? Vraťme se na začátek k prvním - zrytým záhonům. Ačkoliv jsem je ryla cca 8m od kmene třešně a rozhodně už jsem byla mimo průnět koruny třešně na zem (kolo, které vznikne, když obkreslíte korunu stromu na zem), nacházela jsem stále až 5cm silné kořeny třešně. Díky tomu jsem měla jasnou představu, kde strom doopravdy končí.

Původně se problém s nedostatkem vody moc neprojevoval, a tak jsem i na záhonech "s kořeny" pěstovala rostliny bez ohledu na jejich nároky na vodu. Jenže pak přišly roky 2016 - 2018 a bylo vymalováno. V zimě téměř bez srážek a léto horké. Na bouřky či déšť jsme tehdá čekali i dva měsíce...a stále bez kapky. Pod stromy přežily pouze rostliny "suchovzdorné".

Ale! Zajímavé je, že se to téměř netýkalo míst pod jeřábem, starou jaderničkou ani myrobalánem. Proč, jsem se dozvěděla před několik týdny od Potulného sadaře. A vám to vysvětlím v odstavcích níže :D

Neviditelná konkurence

Jak už jsem se zmínila v prvním díle o jedlých lesech (zde), v ekologii se často setkáme se snahou organismů vyhnout se "minimu", aby nebyli limitováni v růstu. Stejně jako nadzemní části bojují o každý volný prostor mimo stín kvůli konkurenci o světlo, zjednodušeně řečeno kořeny na stejném principu bojují o vodu (někdo by mohl říci, že takto bojují i o živiny, ale na to si rostliny vyvinuly "přátelství" s houbami).

Jednou z možností kořenů je růst co nejvíce do plochy a druhou zase do hloubky, kdy můžete "dosáhnout" až na vodu schovanou v podložních horninách. Většina rostlin obě strategie kombinuje anebo vytvořila kořeny, ve kterých se voda udrží. V době nadbytku ji tak dokážou velmi rychle "nasáknout" a uschovat pro období sucha. S vodou v kořeni zůstává i zásoba cukrů, hormonů i dalších látek. Různé bulvy, hlízy i kulové kořeny určitě znáte i díky např. kořenové zelenině. Pokud ale budete kořenovou zeleninu pěstovat pod stromy, budou kořeny menší a rozhodně méně šťavnaté.

U stromů se vyvinul jednak hlavní kořen, který často stromy stabilizuje v podloží, a pak velká spousta postranních kořenů, které kromě stabilizující funkce mají právě funkci pro "shánění vody". Obecně platí pravidlo, že kořeny stromů rostou minimálně v rozsahu průnětu koruny, ale moje zkušenost je taková, že je to minimálně 1,5 násobek.

Jak je tedy ale možné, že vůbec nějaké rostliny pod stromy rostou? Je to zkrátka proto, že "konkurence" o vodu funguje až od určitých cm pod povrchem. Stromy zpravidla nemívají kořeny výše jak 0,5m pod povrchem (jsou tu dvě výjimky u stromů původně z mokrých prostředí a pro stromy rozmnožující se pomocí bočních výhonů). Proto byliny jsou schopné začít růst v relativně bezkonkurenčním prostředí o vodu, do kterého dorostou až v určité velikosti, kdy jsou zdatné stromovým kořenům konkurovat. Bohužel v období sucha právě horní vrstvy půdy vysychají a konkurenční výhodu získávají dřeviny (díky hlubokým kořenům).

A proč jde do tuhého?

Do tuhého jde dvěma způsoby (a) přizpůsobením rostliny na povrchu proti vysychání a (b) ztuha resp. ztěžka se tyto rostliny "vytrhávají" díky hlubokým kořenům ze země.

• Rostliny, které jsou přizpůsobené na vysychání, poznáme nejen díky bulvám, hlízám či ztloustlým oddenkům, ale zároveň jejich listy jsou často tuhé. To je dáno jednak jejich strukturou a jednak přítomností vrstev vosků či šelaků na jejich povrchu, které snižují odpařování vody, a tím pádem si rostlina lépe poradí s menším množstvím vody. Takovými rostlinami je např. hosty, kokoříky, břečťan nebo zběhovce. Budete se velmi divit, ale do této kategorie rostlin patří i pivoňky - ano, ty co všichni pěstujeme na plném slunci, aby krásně kvetly. Jejich předkové (a obzvláště u těch dřevinných) pochází z prostředí listnatých lesů. Zkusila jsem je tedy zasadit do stínu třešně i jabloně a světe div se, rostou, kvetou...možná tak o ¼ méně než na slunci, ale kvetou!
• Rostliny s hlubokými kořeny - velká část dalších stínomilných druhů, těžko nějaké vypisovat, ale velmi hluboké kořenové systémy mají např. traviny. Ale jestli máte nějakého zapekliťáka, co jste tahali "jak řepu" ze země a furt nic a nic, tak mi dejte vědět do komentářů nebo do emailu barus.hertlova@zahradazprirody.cz. Ráda připíšu i Vaše zkušenosti. Já vzpomínám na dolování růží, které jsem chtěla právě ze stínu přesadit více na světlo a ač vznikla díra jak po výbuchu granátu, ony nepustily. A tak tam šťastně rostou dodnes.

A ještě vysvětlení, proč pod některými stromy se bylinám v suchu daří relativně dobře a u jiných stačí malé sucho a ony odejdou, přestože může jít o jeden druh dřeviny? Vše kupodivu záleží na podnoži, na které je strom naroubován. Pokud je to tzv. vegetativní podnož, stromový kořen roste spíše do šířky než do hloubky a pod ním se daří jen odolným bylinám, protože často nemají ani těch 50cm bez konkurence stromových kořenů. Naopak generativní podnože koření spíše do hloubky, takže byliny mají onen 50cm bezkonkureční prostor, a dostanou se tak k většímu množství vláhy.

A pak je tady i otázka na stínění spadu vody díky nadzemní koruně dřevin, ale o tom příště....