Aktinídie neboli kiwi je původem z Asie, ale v posledních letech se začala hojně pěstovat pro své lahodné plody po celém světe včetně i Evropy. Název kiwi vznikl na Novém Zélandě, kde byly vysazeny první produkční plochy mimo Asii a jméno dostala podle ptáka Kiwi, kterého svým tvarem a barvou plodu má připomínat. Aktinídie rostou jako dřevité, ovíjivé bujnější liány vyžadující pevné opory pro popnutí. Aktinídie má větší hladké nebo ochlupené zelené listy u některých druhů i pestře růžovo bíle panašované. Květy vytváří jednoduché, různé velikosti, s bílými okvětními lístky a u samců s výraznými prašníky. Plody mívají nejčastěji oválný tvar různé velikosti a dle druhu aktinídie, s hladkou zelenou nebo hnědou hustě ochlupenou slupkou. Dužnina má nejčastěji zelenou barvu s výraznými černými drobnými semeny a obsahuje vysoké množství vitamínu C, hořčíku a jiných prospěšných látek.
Plody se sklízí ručně; sklizeň probíhá během září až listopadu dle druhu kiwi. Při drobném pěstování je pro nasazení a sklizeň kvalitnějších a větších plodů vhodné provádět prosvětlovací řez v období před rašením. Principem tohoto řezu je ponechat pouze menší množství pevných, letorostů a tenké, slabé přehušťující zcela odstranit. Následně je vhodné přiblížit ke starému dřevnatému základu (kmínku) rostliny pro udržení požadovaného pěstebniho tvaru. Ponechané mladé výhony zakrátíme minimálně o 1/2 své celkové délky. Zcela odstraníme odplozený kratší obrost, mnohdy ještě se zbytky stopek od plodů. Během léta po odkvetení je vhodné zakrátit výhon za 7 listem od posledního zárodku plodu pro jejich lepší vyživ.
Na výběr stanoviště je kiwi náročnější plodina, proto ji vysazujeme nejlépe do polostínu, na mráz a silný vítr chráněné místo. Na plném slunci ho lze vysazovat pouze se zajištěním dostatečné zálivky. Půdy vyžaduje, hluboké, propustné, bohaté na živiny a organickou hmotu. Standartně se pěstuje u různých typů opor a v produkci na drátěnce nebo jako volně stojící keř. Většinu druhů kiwi vysazujeme raději v nižších nebo středních polohách do 500 m n. m., i když při zvolení vhodného chráněného stanoviště ho lze vysadit i ve vyšších nadmořských polohách, kdy ovšem může hrozit dozrání jen části plodů.
Nejběžnějšími chorobami a škůdci aktinídie jsou mšice, které napadají najčastěji mladé výhonky, dále svilušky napadající hlavně listy a posléze celé rostliny v letním suchém období. Dalšími možnými škůdci jsou štítenky, které poškozují sáním celou rostlinu mnohdy i starší dřevnatý kmen. Z houbových chorob je to nejčastěji během vlhkého léta padlí a bakterióza Pseudomonas, která poškozuje výhony a listy. Ochrana vůči houbovým chorobám se provádí během května a června ještě do mladých listů.
Actinidia kolomikta Dr. Jednodomá odrůda drobnoplodého kiwi, nevyžaduje opylení samčí rostlinou. Plody jsou drobnější, jasně zelené. Samosprašná odrůda. Samčí odrůda kiwi vhodná jako opylovač pro všechny odrůdy A. arguta. Odrůda se vyznačuje bohatým a dlouhým kvetením s vysokou produkcí pylu. Samosprašná odrůda kiwi Jenny se středně velkými plody. Bílé vonné květy. Částečně samosprašná odrůda kiwi se středně velkými plody. Dozrává od října do listopadu, velmi plodná. Samčí odrůda kiwi, vhodný opylovač pro všechny odrůdy odvozené od A. kolomikta. Actinidia kolomikta Dr. Samičí klon kiwi s oboupohlavní charakteristikou, pro zvýšení opylení poslouží např. A. kolomikta Adam. Kiwi je oblíbené a zdravé ovoce typické zelenou dužinou a vysokým obsahem vitaminu C. Některé druhy popínavé aktinidie lze bez problémů pěstovat na našich zahradách. Jsou užitečné i krásné.
Na Novém Zélandu, odkud pochází, je aktinidie běžně pěstována podobně jako u nás třeba jabloně nebo réva vinná. Té se ostatně velmi podobá, jedná se totiž o liánu, kterou lze nechat růst na podobných konstrukcích, jaké vídáme na vinicích, jen o něco vyšších. Plody kiwi nám pak visí nad hlavou. Aktinidie roste velmi rychle a musíme ji pravidelně udržovat řezem. Kromě Nového Zélandu se s ní můžeme v menší míře setkat i v Americe, Itálii a ve Francii.
V České republice lze ovšem pěstovat aktinidii kolomiktu (Actinidia kolomikta), která má sice plody mnohem drobnější, ale zato jich mívá velké množství. Jsou sladké, šťavnaté i velmi aromatické a mnozí tvrdí, že chutnají lépe než kiwi z obchodu. Z dalších druhů lze jmenovat aktinidii význačnou (A. arguta), která má plůdky o něco větší a lehce kyselejší, nebo jí podobnou aktinidii černoprašnou (A. melanandra). V současné době některá zahradnictví nabízejí i druh Actinidia deliciosaJenny, který by měl mít velmi chutné plody a téměř tak velké jako aktinidie čínská. Tento druh je navíc samosprašný, takže není třeba vysazovat samčí a samičí rostliny.
Tipy pro výběr druhů a rozmístění na zahradě
Aktinidie kolomikta - druha vhodná pro označení různých pěstitelských tvarů a kombinace s oporou. Pěstování není obtížné, ale klíčem k úspěchu je dobře zvolené stanoviště. Aktinídie vyžaduje chráněné stanoviště, nejlépe jí vyhovuje jižní až jihozápadní expozice. Snáší slunce i polostín. Půdy preferuje středně vlhké, mírně kyselé, propustné a humózní. Pokud potřebujeme provádět řez, řežeme v předjaří. Hodí se k pokryvu pergol, stromů, sloupů či zdí (potřebuje oporu).
Aktinidie mohou být mrazuvzdorné cca do -28 až -30 °C, mladým jedincům prospívá zimní mulčování kořenové zóny listím či kůrou. Kvůli brzkému rašení mohou mladé výhony poškodit pozdní jarní mrazíky, proto se doporučuje poloha v závětří a s omezeným průnikem studeného vzduchu. Zálivka je důležitá hlavně v prvních letech a v době sucha, půda by neměla zcela vyschnout ani být dlouhodobě přemokřená, na jaře se přidává kompost nebo organické hnojivo. Plody se tvoří převážně na dvouletém dřevě, po sklizni se proto odplozené výhony zkracují nebo odstraňují a ponechávají se mladé, dobře vyzrálé výhony z hlavních ramen, které ponesou úrodu v dalším roce.
Actinidia kolomikta je samčí klon Dr. a Samčí klon Kiwi Adam slouží pro opylování; samičí klony produkují plody. Pro dosažení bohaté úrody je potřeba mít alespoň jednu samčí rostlinu pro opylení několika samičích rostlin. Kvete v květnu drobnými, bílými květy s citronovou vůní. Nejvíce květních poupat se tvoří na jednoletých výhonech - za sedmým až osmým listem. Listy kolomikty jsou výrazně dekorativní, v jarních měsících se vybarvují do bílo-růžových odstínů a na slunci nabývají intenzivnějších barev.
Tato popínavá liána roste středně bujně a s pomocí opory dokáže dorůst do výšky 3 až 4 metrů. Je mrazuvzdorná do cca -28 °C až -30 °C, což ji činí vhodnou pro řadu lokalit bez extra ochrany. Jako čistě samčí rostlina sice sama neplodí, ale jedna rostlina bez problémů zajistí opylení pro 4 až 6 samičích rostlin druhu Actinidia kolomikta (např. odrůdy Sentyabrskaya).
Plody kolomikty jsou žlutozelené a cca 2 cm dlouhé; na zelených listech se objevují světlé fleky. U samičích rostlin není zbarvení tak působivé; oproti klasickému kiwi je vzhled rostliny více keřovitý a max. 3 m. Cení se také samosprašná odrůda. Pro pěstování na slunných a teplých místech doporučujeme chráněné stanoviště a zimní mulčování kolem kořenů. Velký význam má i pravidelná zálivka a dostatek světla pro bohaté kvetení a dozrávání plodů.
Ochrana a zásady správného pěstování
Na zimu nasypte kolem krčku rostliny rašelinu. V prvních 2-3 letech zakryjte nadzemní část rostliny chvojím nebo papírem. Kryt musí být vzdušný, nepoužívejte plasty. Do vegetace nastupují asi o 2-3 týdny dříve než vinná réva a v této době jsou ohrožovány posledními jarními mrazíky. V době největšího růstu a za suchého počasí, kdy půda rozmrzne, rostlinu zalijte studenou vodou. S přihnojováním začněte u 3-4 letých rostlin. Do konce července zahnojujte plným hnojivem (Cererit) v přiměřené dávce podle velikosti rostlin. U starších rostlin provádějte jednou za 3-4 roky prosvětlovací řez. Nikdy neřežte na jaře, nejlépe v létě.
Většina textu o rozměrech a tvaru zůstává interní, avšak lze shrnout, že zemní baly se liší podle typu, a kontejnerové rostliny se dodávají dle objemu květináče; rozličné tvary kmene a koruny se používají pro různá pěstitelská využití - od kontejnerových až po vysokokmenné formy. Při výběru odrůdy je vhodné počítat s opylovačem a s tím, že některé kultivary jsou samosprašné, jiné vyžadují opylovače k dosažení bohaté úrody.
Pokyny pro použití a sklizeň
Plody konzumujeme nejčastěji čerstvé, dužinu můžeme vyjídat lžičkou nebo nejprve kiwi oloupat a poté nakrájet na plátky. Kiwi je ale možné zpracovat i kuchyňsky. Z čerstvých plodů můžeme připravit lahodnou marmeládu, kompot nebo domácí ovocné víno. Hodí se i na přípravu pečených moučníků nebo jako ozdoba dortů a ovocných koláčů.
Jarní řez KIWI (aktinidia) - od výsadby do plné plodnosti
Aktinídie kolomikta se od klasické aktinidie liší zejména žlutozelenými chutnými plody cca 2 cm dlouhými a vzhledově netypickým olistěním. Na zelených listech se objevují světlé fleky, které jsou takřka zcela bílé, později růžové. U samičích rostlin není zbarvení tak působivé, oproti klasickému kiwi je vzhled rostliny více keřovitý. Např. Před výsadbou se půda hluboko zkypří a obohatí rašelinou a kompostem. V zimě se odstraňují přebytečné výhony až na větevní kroužek. V létě se má rostlina pravidelně řezat. Zkracováním výhonů se podporuje rozvětvování a tvorba plodného dřeva.
Další druhy kiwii pro zahrady
Aktinidie význačná (A. arguta) - má plůdky o něco větší a lehce kyselejší. Aktinidie černoprašná (A. melanandra) se k nim počítá jako podobná. Aktinidia deliciosa Jenny je samosprašná odrůda s plody velkými jako kiwi, která nevyžaduje oddělení pohlaví rostlin pro plodnost.
Shrnutí pro výběr a pěstování
Aktinídie vyžaduje chráněné stanoviště, teplé sluneční i polostinné lokality, hluboké a propustné půdy s humózní složkou a střední vlhkostí. Důležité je zajistit oporu, pravidelné řezání a ochranu proti mrazům, zejména u mladších sazenic. Správný výběr odrůdy (s ohledem na samosprašnost a potřebu opylovače) umožní bohatou sklizeň a chutné plody.
