Dokázali byste říct, který hudební žánr je v České republice nejslavnější a nejdůležitější? Najít kompromisní odpověď by bylo asi složité, určitě se ale velká část populace shodne, že v české kotlině bylo a je plno legendárních a skvělých písničkářů. Kam se v posledních letech posunula Porta, známý folkový soutěžní festival? A je o kytaru pořád velký zájem?
Porta, kytara a vývoj české písničkářské scény
Dlouho ses věnoval rocku. Původně v kytarových začátcích jsem byl folkař. Vyrostl jsem na svém oblíbenci Honzovi Nedvědovi a Brontosaurech. Do dnes ho považuji za písničkového génia. Pak ale přišla Nirvana a Honza byl bohužel na ústupu. Španělku vystřídala elektrická kytara, jež mi zůstala do dnes. V Blansku, odkud pocházím, a v Boskovicích jsem měl kapelu. Následoval přechod k elektrické hudbě a dalšímu uskupení. V Blansku byl mým učitelem Miloš Pernica, který je mým kamarádem do dneška. Pak jsem se rozhodl jít studovat kytaru na konzervatoř, kromě toho jsem se účastnil mistrovských kurzů v Brně u Vladislava Bláhy nebo třeba v Mikulově. Nakonec se vše smíchalo dohromady, a i dnes pracuji s klasickou, rockovou nebo alternativní hudbu.
Vidět je to v mých playlistech na mobilu, kde se střídá Ozzy Osbourne s Jimim Hendrixem a Bobem Dylanem nebo Jaromírem Nohavicou. Loni jsem začal spolupracovat poprvé, bohužel kromě své scény a kvůli jiným povinnostem jsem si nestihl projít více programu. Navíc nám ani nepřálo počasí. Jsem rád, že letos jsem do příprav festivalu daleko víc zapojen. Jako stěžejní téma jsem zvolil kytaru, která prochází celou dramaturgií i mým životem. V programu jsem ji dal velký prostor, pokaždé ale bude v jiném provedení a s jinou atmosférou.
Vystoupí Samuel Rychtar, jenž je velmi talentovaný a znám ho osobně z hudebního kempu Očko TV. Pozval jsem Adama Pavlíčka, který je klasicko-folkový kytarista vybavený neskutečnou technikou. Velká část jeho vystoupení bude instrumentální, lidé tak uvidí, co všechno se dá s kytarou dělat a zahrát. Na chvíli ho doprovodím i já s rezofonickou kytarou s osobitým zvukem. Svou tvorbu představí i legendární Vladimír Merta, jeden z mých kytarových vzorů. Ve finále vystoupí mladá Tereza Balonová s loopery, jež má velmi dobře zmáknuté. A to je zase odlišný přístup. V nedávné době si navázal spolupráci s Tomášem Matonohou v jeho novém písničkářském projektu. On je známý jako vynikající stand-up komik, herec a moderátor. Kromě toho ho lidé poznávají jako hudebníka. Vlastní písně píše už dvacet let s texty ze svého života, prokládá to i historkami. Pozval jsem ho na Maraton, a když jsme domlouvali věci okolo, tak mě oslovil, jestli bych si nechtěl s ním zahrát. Mně se to líbí, a proto jsem řekl ano. Takže před čtyřmi měsíci vzniklo trio, basa a dvě kytary, ještě společně s Ondrou Homolou. V rodném Tomášově a částečně i mém Brně vystoupíme poprvé právě na Maratonu.
Pražská zkušenost a hudební nerady?
Jaké bylo studium na pražské konzervatoři? Jsem takový „míšenec“. Pro Pražáky jsem „ten z Moravy“ a pro mé Brňáky jsem „ten z Prahe“. S klasickou kytarou jsem se dostal do Prahy k fantastickému kytaristovi a světovému skladateli pro kytaru Milanu Tesařovi, jenž před dvěma lety odešel do nebe. Byl ale velmi talentovaný a ve světě uznávaný, jeho skladby pro kytaru se hrají dodnes. Navíc mě jako jediný vzal za svého studenta, protože já odmalička držím kytaru jako levák, a některé konzervatoře to nerady vidí. V mé pražské éře jsem se podílel na několika projektech, nejvýznamnějším byla kapela Lola běží, což byl alternativní pop. Jezdil jsem s nimi asi pět let, měli jsme okolo 150 koncertů ročně. Aktuálně jsme ale činnost pozastavili, každý se věnuje něčemu jinému. Byl to asi můj návrat k dětství, ke známým, k něčemu, co je mi blízké a mám rád.
Zpětně si uvědomuji, že po „konci“ Loly jsem hledal nějaké znamení, jakým směrem se dál ubírat, na co se zaměřit, jestli vůbec jdu správným směrem. A přišlo potvrzení. Od Porty jsem očekával nějakou debatu - je to dobré, nebo je to špatné, dělej to takhle, tohlet vypusť. Potkal jsem velkou spoustu zajímavých lidí, mezi nimi například Jirku Vondráčka, tátu Lucie Vondráčkové, s kterým dodnes spolupracuji. Poznal jsem třeba brněnskou folkovou kapelu Přístav, seznámil jsem se s Terezou Balonovou, vítězkou festivalu o rok později, s níž jsem nazpíval jeden duet. Myslím, že to je ta přidaná hodnota. Uděláš nějaké rozhovory, dostaneš mediální prostor, nabídky na pár koncertů; to všechno je super.
Porta a současný český folkový ruch
Je Porta i nadále tahounem v žánru country, tramp a folk? V jednom rozhovoru si řekl, že v dřívějších dobách byla Porta masovou akcí s velkým dosahem a slávou. Festival je dnes sice menší, už to není místo politických bojů a názorů s třiceti tisíci lidí. Kult akce ale zůstal, jeho kouzlo bylo zachováno. Jde o událost s neopakovatelnou atmosférou. Každý den ráno vychází festivalové noviny, lidé jsou přátelští, navzájem se schází a hrají na kytary.
Kořeny českého písničkářství a současní interpreti
Na čem stojí české písničkářství? Vycházím z Karla Plíhala, Jaromíra Nohavici nebo třeba Ivana Hlase, jehož mám skutečně rád a doporučuji ho všude. Pořád píše úžasné desky. Ze současné scény mám rád Xindla X, Pokáče i Tomáše Kluse a jeho počáteční tvorbu. Nemůžu opomenout ani Zuzanu Navarovou nebo Vladimíra Mertu. V českém folku je tolik úžasných autorů a interpretů. Nejsem si úplně jistej, jestli se dají vymyslet nějaké nové akordy, postupy, harmonie. Myslím, že už není kam, různých fúzí žánrů je také spousta. Nemohu mluvit za všechny, ale mám pocit, že dnešní písničkáři mají v sobě něco ze starých českých legend. Folk je u nás silně zakořeněn a nahrává tomu i čeština a její pestrost, kterou můžeš různě ohýbat dle potřeb písně. Proto neofolk.
Novinky a současnost tvoření
A co jsou novinky? Kytarista s telefonem v ruce. Natočit píseň a k ní klip je jedna věc, druhá strana je ale práce se sociálními sítěmi. A to současným písničkářům většinou jde, proto jsou i tak úspěšní. Dostat dnes píseň do televize nebo rá-dia je velmi složité, ne-li občas nemožné. Objevili se nové možnosti a interpreti hledali způsob, jak přinést hudbu svým posluchačům a fanouškům. A ti, co jsou úspěšní, jsou zároveň i zdatní uživatelé online platforem. Dnes je to o znalosti hry na kytaru, lehké práce s hlasem, kdy mnohdy stačí jen recitovat, perfektní znalosti českého jazyka a o komunikaci na sociálních sítí.
Co ty a čeština? Je to dřina. Mám ji rád, cítím se trochu jako vlastenec, protože bych se bez české scény neobešel. A to myslím jak hudební, tak filmovou i literární. Čeština má tolik možností. Napsat hloupý text, kde se vypláču, umí každý druhý. Napsat „plačtivý“ text, který není ubrečený, to je ta dovednost práce s jazykem.
Kytara jako nástroj současnosti
V jakém stádiu se nachází tento nástroj nyní? Nejsem moc filozofem abych dobře odpověděl na tuhle otázku. Myslím, že kytara je pořád velmi oblíbený nástroj, je to kultovní záležitost a každý ti řekne na tuhle otázku úplně jiný názor. Uvidíme, těžko říct. Teď jsou harmonie zjednodušené na čtyři akordy, k tomu dobrý, většinou vtipný text a můžeš jít do světa. Nikdo neřeší, jestli ty akordy už někde neslyšel, protože je slyšel aspoň tisíckrát. V tom u nás cítím fenomén.
To je pravda, u mě je to ale trochu jinak. Tutoriály jsem začal točit kvůli tomu, že učím na ZUŠ a během lockdownu a distanční výuky nebyly jiné možnosti, jak zůstat v kontaktu se svými žáky, než přes online svět. Takže jsem začal natáčet videa o základu kytary, nejen pro ně, ale i všechny ostatní zájemce. Teď připravuji nová videa pro elektrickou kytaru, jež nebudou o základních doprovodech, ale dostaneme se do „druhého“ levelu.
O Alešovi Petrželovi
Aleš Petržela je český písničkář, který v roce 2017 vyhrál legendární festival PORTA. Na mezinárodní soutěži Interporta v roce 2018 vyhrál speciální cenu Českého rozhlasu. Jeho píseň “V nedě... li ráno” vyhrála třikrát za sebou hitparádu Čr “Folkparáda”, tuto píseň můžete slyšet nejenom na vlnách Čr. Pokud jste sledovali seriál “Singl man” na TV Playtvák, její uvodní píseň je od Aleše a jmenuje se “Cukr a sůl”. Tato píseň vyhrála i jihomoravské kolo Porty. Aleš svými písněmi navazuje na tradici českého folku. Správcem interpreta Aleš Petržela je Vikijulka; . Na zlatou neděli naděluje písničkář Aleš Petržela fanouškům nový videoklip. Jedná se o píseň „K nezkrocení“, se kterou vyhrál prestižní festival Porta v roce 2017. Aleš spojil síly a hlas s vycházející hvězdou Terezou Balonovou, která zvítězila na folkové Portě minulý rok a na podzim doprovodila kapelu Jelen na jejich turné. Projev Terezy a Aleše funguje v písni jako oheň a voda, lyrický text a dynamické španělky dodávají klipu až dylanovskou atmosféru. Klipu se ujal Ondřej Soukup, který hraje na baskytaru v kapele Petra Štolby známého jako Pekař. Natáčelo se u Kutné Hory na jedné malé skále, kde je „dovoleno zpívat“, jak sami uslyšíte v samotném videu. Aleš Petržela o premiéře svého songu říká: „Píseň K nezkrocení byla jednou ze tří, se kterou jsem v roce 2017 vyhrál Portu. O rok později jsem na stejném místě viděl a slyšel Terku. Byla prostě k nezkrocení. Nabídl jsem jí, že bychom si ji spolu zazpívali.“ Písničkářka Tereza Balonová potkala Aleše na Portě: „Festival Porta je pro mě srdcová a osudová záležitost. Díky ní jsem zažila krásný rok, který z červnového řevnického amfiteátru gradoval až do vyprodaného Fóra Karlín před Jeleny. Na Portě jsem také potkala skvělého muzikanta s hlubokou duší - Aleše. Když mě pozval k hostovačce do svojí písničky, neváhala jsem ani vteřinu. Autenticita, přirozenost a prostě muzika.“ Premiérový duet písně K nezkrocení Aleše a Terezy můžete vidět už 30. ledna v klubu FAMU, kde oba umělci vystoupí. Předprodej vstupenek bude zahájen 4. ledna 2019.
tags: #ales #petrzela #k #nezkroceni #text