Stálezelené, zimovzdorné jehličnany různých barev a tvarů, použitelné v zahradách k různým účelům. Stanoviště: slunné až slabě stinné; půdy normální až s vyšším obsahem vápna. Výška: podle druhu a růstové formy 2-25 m. Doba kvetení: březen-květen. Množení: semeny a řízky.
Vysoké stálezelené stromy z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae) mají ploché a většinou vějířovitě větvené mladé výhony. Listy jsou křižmostojné a zpravidla šupinovité. Velmi nenápadné samčí a samičí květy jsou na též rostlině (jednopohlavné květy). Šištice jsou malé, kulovité. Téměř všechny druhy rodu jsou velmi proměnlivé, a tím se vysvětluje velké množství vegetativně rozmnožovaných forem. Ty se od základního druhu liší pozměněným habitem a odlišným zbarvením olistění. V zahradnictví se prodává pět druhů a k nim stovky zahradních forem.
Rozdíl mezi cypřiškem a cypřím: co si vybrat pro zahradu
Cypřišek, nebo cypřiš? Obě jména znějí skoro stejně, ale jde o dva různé rody z téže čeledi cypřišovitých. Cypřišek (Chamaecyparis) má ploché, vějířovitě uspořádané větévky a drobné kulovité šištice velké jen kolem centimetru, které dozrávají už první rok. Pro zahradníka je ale podstatnější rozdíl praktický: cypřišky pocházejí ze Severní Ameriky a z Japonska a naše zimy jim nevadí, kdežto většina cypřišů je středomořská a ve volné půdě u nás nepřezimuje. Když tedy v zahradnictví stojíte nad kelímkem s nápisem „cypřišek“, máte v ruce dřevinu, kterou lze vysadit natrvalo ven.
Ve své domovině v Japonsku je tento až 30 m vysoký strom důležitý pro lesnictví a má také náboženský význam. Císařský palác v Kjótu a šintoistické skříně jsou většinou ze dřeva cypřišku tupolistého. V zahradách jsou zakrslé formy tohoto cypřišku velmi oblíbené. Odrůda ‚Crippsii‘ má široce kuželovitý tvar a odstávající větve s převislými špičkami. Dorůstá do výšky 3-5 m. Právě z tohoto druhu pocházejí nejhezčí zakrslé konifery pro skalky, koryta a japonské zahrádky.
Pro praktické použití v zahradách se cypřišky liší od cypřím: Lawsonův cypřiš (Chamaecyparis lawsoniana) a jeho kultivary Columnaris a Ivonne jsou často vysazovány pro živé ploty, zatímco věcněji se setkáme s dalšími druhy a formami. Nejznámější a nejpřizpůsobivější druh Lawsonův je však v kombinaci s formami vhodnými pro středoevropské podmínky. Císařský palác v Kjótu a šintoistické skříně jsou většinou ze dřeva cypřišku tupolistého, což odráží dlouhou historii užití těchto dřevin v Asii.
Hlavní druhy pro zahradní živé ploty a solitérní výsadby
V zahradách jsou populární zejména zakrslé formy: Cypřišek Lawsonův 'Columnaris' a cypřišek Lawsonův 'Ivonne'. Větší, vysoké formy se hodí do stíní, a proto se hodí pro vysoké živé ploty. Dále se používají cypřišky ve formách s převislými větvemi a jemným olistěním, které se hodí k ostřejším tvarům plotů a volně rostoucím prvkům v zahradách. Cypřišky a cypřišky patří do čeledi Cupressaceae a mají podobné nároky na stanoviště a půdu, což usnadňuje výběr vhodné kombinace pro daný prostor.
Většina návodů zdůrazňuje, že thuje (Thuja), cypřiše (Cupressus / Chamaecyparis) a tisy (Taxus) jsou nejčastějšími stálezelenými jehličnany pro živé ploty. Pro svou nenáročnost, odolnost a rychlý růst patří mezi nejdůležitější dřeviny pro ochranu soukromí i estetiku zahrady. Existují dva základní druhy thují - thuje západní (Thuja occidentalis) a thuje obrovská (Thuja plicata) s řadou kultivarů, které se hodí pro živé ploty různých výšek a šířek. Cypřišky, zejména Lawsonův cypřiš a jeho kultivary, poskytují další možnosti pro vyšší ploty a pro kombinaci s thujemi.
Stanoviště, půda a péče: co potřebují cypřišky a cypřiše
Stanoviště: slunné až slabě stinné. Zlaté a žluté odrůdy potřebují slunce, jinak zezelenají; modré a zelené snesou i polostín. Půda: propustná, spíš svěží. Většině druhů vyhovují půdy normální až s vyšším obsahem vápna, jen cypřišek zeravovitý snese kyselejší a vlhčí stanoviště. Zálivka: první dvě sezony po výsadbě pravidelně, potom už jen v delším suchu. Kořeny má mělké, takže na písčité půdě vysychá dřív, než se to na jehličí projeví - a jednou zahnědlá větévka už nezezelená.
Řez: nejlépe koncem května a případně ještě v srpnu. Stříhá se vždy jen do letošního zeleného přírůstku. Na živý plot se hodí sloupovité a hustě kuželovité odrůdy Lawsonova cypřišku, hlavně Columnaris, Green Hedger a Green Pillar. Sázejí se ve sponu 60 až 80 cm a od začátku se zaštipují, aby zhoustly odspodu.
Jehličnany rostou pomalu a zásobu živin si budují dlouhodobě, proto jim víc svědčí pozvolný přísun než jedna silná dávka. Rychlé dusíkaté hnojivo vyžene měkké výhony, které pak přes zimu namrzají a hnědnou. Hnojí se na jaře, od dubna do června, do pásu kolem obvodu koruny - tam, kam dosahují sající kořínky, ne ke kmeni. Po polovině srpna se už nehnojí, aby letorosty stihly vyzrát před mrazy. U rostlin v nádobě se hodí menší dávka dvakrát za sezonu, na jaře a na začátku léta. Na jaře je také ta správná chvíle vyčesat z vnitřku koruny suché jehličí a nahrabaný materiál dát na kompost - cypřišek si tím prosvětlíte a lépe uvidíte, jak si stojí.
Jaký je rozdíl mezi cypřiškem a cypřišem? Cypřišek (Chamaecyparis) má ploché vějířovité větévky a drobné šištice velikosti hrášku, které dozrávají první rok; je zimovzdorný a pochází ze Severní Ameriky a Japonska. Který cypřišek je nejvhodnější na živý plot? Sloupovité a hustě kuželovité odrůdy cypřišku Lawsonova - Columnaris, Green Hedger nebo Green Pillar.
Proč cypřišek hnědne? Nejčastěji kvůli suchu u mělkých kořenů, mrazivému vysušujícímu větru na nechráněném stanovišti nebo zamokřené půdě, ve které kořeny dusí. Hnědé větévky už nezezelenají, vystřihují se. Kdy stříhat cypřišek? Hlavní řez koncem května, kdy jsou letošní výhony vyrostlé, a případně druhý sestřih v srpnu. Jak vysoký cypřišek vyroste? Podle druhu a odrůdy 2 až 25 metrů. Snese cypřišek stín? Slabý stín ano, hluboký ne. Ve stínu se koruna prořídne a zlaté i modré odrůdy ztratí barvu a zezelenají.
Živý plot a srovnání s dalšími stálezelenými dřevinami
Vytvářejí krásná stromořadí živých plotů, přičemž nižší, respektive zakrslé odrůdy zkrášlují okrasné zahrádky a skalky. Cypřišky mají příjemnou vůni, která se zintenzivňuje čím jsou zdravější a lépe vyživené. Samotný přehled o cypřišcích bývá složitý, protože většina z nich původně vyrůstá v izolovaných oblastech v omezeném počtu. U nás se využívají jako atraktivní sloupovité solitéry z odrůd cypřišku Lawsonova, tupolistého nebo hrachonosného. Ty dorůstají do výšky 2 m.
Ještě předtím, než dojde k jakémukoli problému při pěstování, je třeba zohlednit aktuální podmínky pro výsadbu. NÁŠ TIP: Doporučujeme používat teleskopicky nastavitelné vytrhávače s uvolňovacím mechanismem, bez použití chemie. Nejvýživnější substrát pro cypřišky se skládá z zeminy, rašeliny a písku ve stejném zastoupení. I dekorativním odrůdám dopřejte alespoň minimální vzdálenost od sebe. Pravidelně je zastřihávejte, nikoli prostřihávejte.
Ochrana a rizika
Souběžně s výsadbou nedoporučujeme cypřiškům dodávat umělou výživu. V zimě nejčastěji přesychají cypřišky kvůli slabému doplňování vláhy v půdě. Cypřišky v živých plotech chraňte před vlivem posypové soli z vozovky. Přesychání může způsobit i výrazné oteplení a následný silný mráz. Cypřišky v květináčích ochráníte před mrazy izolační vrstvou juty, chvojí nebo slámy. Náš tip - na květináče můžete použít termoizolační obaly.
Zvýšené riziko představují larvy motýlů, které poškozují jejich vnější bariéru, a tím podporují vysychání. Jako vhodnou prevenci proto používejte postřikový insekticidní přípravek na ochranu proti hmyzu. Účinek těchto postřiků závisí i na vašem pokrytí poškozených částí, nejen na jejich vlastní odolnosti vůči vnějším vlivům. Cypřišky navzdory své otužilosti a nenáročnosti na pěstování nejednou podléhají různým chorobám. Jednou z nich je postupné hnědnutí a hniloba kořenového krčku.
Nejhorším stadiem je úplný rozpad kořene. Důležitým opatřením je nevysazovat cypřišky na místech, kde je nedostatečně odváděna voda. Cypřišky jsou velmi náchylné na působení houbových výtrusů, což může vést k odumírání výhonů. Častým škůdcem bývá roztočec se svou charakteristickou šedou pavučinou. Stejně škodlivé je působení minérky tújové, kterou prozrazují tři výrazné pruhy na křídlech. Odchyt bude účinnější pomocí žlutých lepových desek, na které je láká typická barva květů. Nebezpečný je také lýkožrout tújový, který si doslova buduje malé chodbičky ve větvičkách.
Starší, ale i mladé oslabené stromy cypřišku vyžadují zvlášť specifickou péči. Obě rostliny se vysazují jako živý plot. Pokud mají vhodné podmínky, rostou přibližně stejně rychle. Dorůstají zhruba do stejné výšky. Túje Smaragd, Columna a túje mlyňanská mají užší vzrůst ve srovnání s cypřišky, proto při výsadbě živého plotu zabírají méně místa. Obecně mají zahrádkáři lepší zkušenosti s výsadbou tújí než cypřišků, hlavně co se týče výsadby rostlin s kořenovým balem. Při výsadbě cypřišků (zejména odrůdy Van Pelts Blue a Columnaris) se zemními baly je zvýšená pravděpodobnost úhynu.
Pro personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti používáme soubory cookies.
Shrnutí a doporučení pro výběr živého plotu
Túje (zeravy) jsou velmi oblíbené pro svůj pravidelný růst, husté olistění a schopnost vytvořit neprůhledný živý plot během několika let. Cypřiše a cypřišky zaujmou svým elegantním vzhledem, jemným olistěním a širokou škálou barev od sytě zelené až po zlatožlutou. Tisy patří mezi nejodolnější jehličnany a jsou ideální pro tvarované živé ploty i výsadbu do stínu. Zvýrazněné odrůdy thují a cypřišků nabízejí široké možnosti pro živé ploty i solitérní výsadbu v okrasných zahradách.
