Poslední roky přinášejí teplejší počasí a zimy bez sněhu, což umožňuje rozvoj chorob a přežití škůdcům, kteří by za mrazu zahynuli. Teplé a mírné zimy byly příznivé i pro rozšíření mšice vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum Hausmann).
Co je to mšice krvavá a jak ji poznat
Tuto mšici lze jednoduše determinovat. Bezkřídlé (apterní) formy jsou asi 1,7 až 1,9 mm velké. Barva těla kolísá od rezavé k červenavě hnědé, narudlé až fialově červené. Tělo je pokryto voskovým modrobílým popraškem a vlákny, která jsou zvlášť dlouhá právě na konci těla. Okřídlené (alátní) mšice jsou hnědočervené nebo narudlé, s tmavými nebo černými nohami a tykadly. Samci jsou velice drobní, jen 0,59 mm dlouzí a bezkřídlí. Zbarvení těla je žluté nebo olivově zelené.
Při oteplení (duben až květen) nymfy putují vzhůru a začínají sát především na kalusovém pletivu ran. Vyvíjejí se v bezkřídlé živorodé samičky rodící další nymfy. Celkem má vlnatka krvavá deset generací během roku. Nejčastěji napadá mladé stromy jabloní a způsobuje na větvích a kmíncích nahloučené boulovité nádory, které se postupně rozrůstají a časem pukají.
Jak mšice ovlivňují rostliny a proč je důležité je sledovat
Kolonie mšic lze rozeznat díky typickým bílým voskovým vláknům (podobným bílé vatě), které mšice vylučují z voskových žláz na zadečku. Mšice sají šťávu, čímž rostlinu oslabují a často se na nich vytváří medovice - lepkavá tekutina, která láká mravence, včely a mouchy. Mšice mohou napadat nejen jabloně, ale téměř všechny rostlinné druhy, a proto jsou považovány za významné škůdce zahrad a sadu.
Rizika a šíření chorob
Živorodé samičky rodí nymfy a vzniká mnoho generací; mšice mohou přenášet virové choroby a způsobovat deformace na listech, pupenech a plodech. Mšice zelná, mšice maková, mšice chmelová a další druhy jsou uvedeny jako významní škůdci v různých kulturách. Vzniká riziko infekcí dřeva na jabloních a dalších ovocných druzích.
Biologická a chemická ochrana proti mšicím
Pro biologickou regulaci lze využít introdukovanou parazitickou vosičku nazývanou mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali). Mšicovník klade vajíčka do larev mšice, čímž způsobuje jejich likvidaci. Dále se uvádí škvor Forticula auricularia a dravé slunéčko (Coccinella septempunctata) jako predátoři. Živí se larvami i dospělými jedinci mšic.
Chemická ochrana spočívá v ošetření napadených stromů speciálními aficidy. Postřik je třeba provést pod větším tlakem, aby se přípravek dostal pod voskovou vrstvu mšic. Postřik se provádí na jaře po odkvětu a na podzim. Postřik je účinný, ale často je vhodné kombinovat s dalšími metodami.
Alternativní a přírodní prostředky
Insekticidy na bázi nikotinu jsou v zemědělství zakázané kvůli toxicitě vůči všemu živému. Neemazal (nimbový olej) a Natura Rock Effect (olej Pongamia Pinnata) představují přírodní postřiky. Domácí výluhy z kopřivy, tabáku nebo česneku se tradičně používaly v zahradách; je třeba řídit se správnou koncentrací a postupy. Dále je možné využít žluté lepové destičky jako prevenci a odchyt mšic.
Praktické tipy pro prevenci a řízení
Na podzim je vhodné vysbírat spadané listí pod rostlinami, aby se zlikvidovaly vajíčka mšic. Žlutá barva láká mšice a destičky slouží k odchytu. Mšice jsou velmi malé a často nelze je snadno identifikovat; prevence a pozorování jsou klíčové pro včasné zasáhnutí. Při výskytu mšic je vhodné zasáhnout rychle a zvolit vhodný postřik podle preferovaného způsobu ochrany.
Různé druhy mšic a jejich hostitelské rostliny
Mezi druhy, které se často objevují na jabloních a dalších kulturách, patří vlnatka krvavá, mšice rybízová, maková, chmelová, broskvoňová, řešetláková, révokaz, zelná a korovnice smrková. Každý druh má specifické hostitele a charakteristické znaky, které je dobré znát pro cílenou ochranu.
