Rostliny mají při svém rozmnožování v podstatě dvě možnosti. Mohou se rozmnožovat pohlavně, kdy se setká pyl s vajíčkem, dojde k oplození a z této romantické aférky vznikne semeno, které pak může dát vzniknout nové rostlině. Rostliny se pak také mohou spolehnout na vegetativní, čili nepohlavní množení, které může mít mnoho různých podob a jednu společnou věc - nedochází při něm k typickému sexu.
Tomáš Herben z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, Jitka Klimešová z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni a jejich kolega Oliver Tackenberg se rozhodli zjistit, jestli množení prostřednictvím semen a nepohlavní množení představují nezávislé strategie anebo jestli jsou navzájem provázané. Badatelé za tím účelem analyzovali data o semenech, pupenech a nepohlavním množením u souboru druhu středoevropské flóry. Zároveň ale vyšlo najevo, že tyto dvě skupiny znaků - pro pohlavní a nepohlavní rozmnožování - nejsou provázané mezi sebou navzájem. Podle Herbena a spol. to naznačuje, že v přírodě vlastně neexistuje významný tlak přírodního výběru, který by ovlivňoval znaky doprovázející pohlavní a nepohlavní rozmnožování zároveň.
Apomixie je typem nepohlavního rozmnožování rostlin, při kterém vznikají semena bez oplození. Během apomixie se embryo vyvíjí z diploidní vaječné buňky, což vede ke vzniku potomků s totožnou genetickou informací, jako má mateřská rostlina. Jak se rozmnožují krytosemenné rostliny?
Fazol patří mezi jednoletou, teplomilnou, luskovou zeleninu. Pěstovat lze keříčkové či pnoucí, zeleninové (pěstované na lusk) nebo luštěninové (pěstované na semeno). Pro sklizeň se pěstují jak suchá semena, tak nezralé lusky. Pokud chceme rostlinu na lusky, k tomu účelu se hodí fazol zahradní, jehož lusky jsou lehce stravitelné a bohaté na bílkoviny, minerální soli, provitamín A. Lusky snižují hladinu cukrů v krvi, proto by měly být zařazeny do pravidelného jídelníčku diabetiku. Konzumují se po tepelné úpravě. Hodí se také k mražení a zavařování.
Popisuje se také řada pěstitelských charakteristik: tvoří popínavou lodyhu obvykle lysou zřídka obrvenou. Květenství fazolu je tvořeno dvou až šestikvětou korunou, jejíž barva je od bílé, fialové, růžové, žluté po červenou. Záleží na odrůdě rostliny. Zatímco pnoucí druhy kvetou po celé léto, keříčkové druhy krátce. Po opylení se z květu vytvoří plody zvané lusky. Podle druhu mohou mít různý tvar, délku i zbarvení. Nejčasteji se však objevují zelené a žluté lusky, k vidění jsou však i fialové. V době konzumní zralosti jsou lusky dužnaté.
Vztah mezi pohlavním a nepohlavním množěním: co o něm říká výzkum
Řadí se do plodin třetí trati, tzn. že si plodiny obstarávají dusíkatou výživu tím, že do půdy poutají vzdušný kyslík pomocí hlízkových bakterií na svých kořenech. Třetí trať mí nízký obsah živin zejména dusíku. Hodí se zejména pro pěstování luskovin. Pro pěstování jiných druhů zeleniny je třeba půdu doplnit průmyslovými hnojivy nebo pohnojit kompostem a převést zpět na první trať.
Keříčkové fazole tvoří drobná semena, která mohou být bílé, žluté, hnědé či černé. Na rozdíl od popínavých druhů mají krátkou lodyhu zhruba 50 cm, zatímco popínavé druhy mohou být až 3 m dlouhé. Po výsevu je důležité udržovat záhon bez plevelů. Po druhé okopávce nakopčíme půdu k řádkům nebo hnízdům, aby rostliny nepoléhaly. Poslední okopávku provádíme před začátkem květu. Pravidelně zaléváme přímo ke kořenům. Zhruba 60 - 70 dní od výsevu začínáme sklízet lusky. Sklízíme je postupně, podle termínu jejich výsevu. Zralost plodu zjistíme tak, že lusk přelomíme. Lom by měl být hladký a sklovitý. Nezralé lusky jsou měkké a po sklizni rychle uvadají. Lusky, které jsou pružné a mají vyvinutá semena nebo lusky, jejichž lom není rovný (z obou stran je vláknitý) nejsou vhodná k mražení a zavařování. Kvete od června do srpna. Rostlina je náročná na teplotu. Je to jednoletá rostlina.
Pro pěstování je vhodné slunné, dobře chráněné stanoviště. Nevhodné jsou větrné polohy a mrazové kotliny. Při nižších teplotách okolo 5 st. C se výrazně zpomaluje růst. Optimální teplota v době květu je 20 - 25 st. C. Během klíčení snese teploty 2 - 5 st. C. Pro růst je však minimum 10 st. C. Fazol je mělce kořenící rostlina, proto je poměrně náročná na zálivku. Zaléváme jen ke kořenům, protože jsou fazolky náchylné na houbové choroby. Zálivka by měla být pravidelná, půda by však neměla být přemokřená. Nesnáší hnojení hnojem. Množení je možné semeny. Semena vyséváme v době, kdy teplota půdy neklesá pod 10 st. C, což znamená od poloviny května do poloviny června. Keříčkové druhy vyséváme po 3 - 4 semenech, pnoucí druhy po 5 semenech do jamek 3 - 5 cm hlubokých. Vzdálenost řádku by měla být 30 - 40 cm, v řádku 15 - 20 cm. Semena je možné vysévat do sponu 35 x 35 cm. Popínavé druhy sejeme na vzdálenost 60 - 80 cm.
Rostliny vyžadují oporu; vhodná je dobře propustná písčitohlinitá půda. Nevhodná je kyselá půda a půda těžká s vysokou hladinou spodní vody. Hnědnutí listů a lusků způsobuje sluneční úpal. Rostlinu chráníme netkanou textilií. Při poškození mrazem rostliny špatně klíčí, žloutnou, poškozené rostlinné části zasychají. Před mrazem je chráníme netkanou textilií. Z škůdců fazol často napadá květilka všežravá, jejíž larvy požírají vegetační stvol a listy. Účinnou prevencí je moření osiva a nepěstování fazolu po bramborách a brukvovitých rostlinách.
Světle zelené, později hnědé skvrny na listech a luskách způsobuje antraknóza fazolu. Přenáší se osivem, proto je dobré semena mořit. Fazole jsou nejen užitkovou, ale i okrasnou rostlinou. Fazole mají nádherné květy, proto byly vyšlechtěné i okrasné kultivary, jinak si ale můžeme vybrat mezi fazolemi pnoucími a keříčkovými. Mungo fazole jdou s lidstvem bok po boku již od dob zrození zemědělství. Vedle osmi základních levantských neolitických plodin zdomácněly v Číně hned po rýži přibližně 3000 let před naším letopočtem spolu se sójou a azuki.
Apomixie a pohlavní rozmnožování: klíčové rozdíly
Apomixie je typem nepohlavního rozmnosování rostlin, při kterém vznikají semena bez oplození. Během apomixie se embryo vyvíjí z diploidní vaječné buňky, což vede ke vzniku potomků s totožnou genetickou informací, jako má mateřská rostlina. Jako ilustrace uvádíme ukázky členění a mechanismů znázorněných ve zdrojích, které popisují procesy megagametogeneze a embryogeneze z buněk mateřské rostliny.
Rozdíly mezi pohlavním rozmnožováním a apomixií tedy ukazují, že semena mohou vznikat buď oplozením, nebo bez něj, a že genetická variance mezi potomky se v těchtodvou případech liší. V rostlinách se vyskytují různé typy apomixie a jejich role v evoluci a šíření druhů je předmětem výzkumu a diskuzí v odborné literatuře.

V praktickém zahradnickém kontextu se poznámky týkají i toho, jaký vliv mají způsoby množení na výnos, kvalitu luskových plodů a semennost. Ve své podstatě jde o rozhodnutí mezi pěstováním na semena nebo na lusky, případně o kombinaci obou přístupů v různých odrůdách fazolí.
Semena fazol lze vysévat od poloviny května do konce června, kdy teplota půdy neklesá pod deset stupňů Celsia. Semena vzejdou za jeden až dva týdny. Po výsevu je nutné půdu opatrně nakypřit, aby ke kořínkům mohla proudit voda. Fazol je citlivý na chlor, proto jej nehnojte draselnou solí.
APOMIXIS A POLYEMBRYONIE
Ve srovnání s popínavými fazolemi mají keříčkové odrůdy kratší lodyhu a nižší vzrůst. Dnes existují různé odrůdy a barvy luskových plodů, které mohou obohatit zahradu i balkon svou dekorativností a zároveň poskytnout chutné potraviny.