Areál bývalé administrace přiléhá jižně ke kostelu sv. - hlavní budova čp. Hlavní obdélně disponovaná budova se hlavním průčelím obrací ke kostelu. Průčelí je asymetricky řešené, se středním rizalitem. Po levé straně dvouosé křídlo, po pravé straně jednoosé silně ustupující křídlo, před nímž je v přízemí představena loggie o třech arkádách. V patře nad loggií je terasa s balustrovým zábradlím. Hlavní polokruhově zaklenutý vstup doprovázen po stranách oválnými okénky. Nad nimi v patře serliovské okno. Střecha sedlová nad rizalitem mansardová. Ve střeše neobarokní vikýře, nad rizalitem trojúhelný štít. Uliční průčelí je čtyřosé, ve střeše složitěji komponovaný vikýř. Interiéry klenuté (valená klenba s výsečemi, segmentové, zrcadlové klenby).
Na uliční průčelí navazuje ohradní zeď se schodištěm a vstupním portálem, která přejímá podobu ohradní zdi sousedního kostela. Nad vchodem reliéf sv. Severně a východně od budovy navazuje zahrada s terasou. V zahradě naproti vstupu do hlavní budovy je umístěn pozdně barokní podstavec. Na jeho přední straně je nápis s chronogramem (dnes těžko čitelný). Nečitelný nápis je též na zadní straně. Na podstavci je umístěna mladší socha sv. Anny s P. Marií (19. stol.). V zahradě při zdi kostela leží těžce poškozená kamenná busta. Další relikt starší sochařské výzdoby je uložen v zahradě před vstupem do sklepních prostor kostela. Součástí areálu je také barokní pavilon na terasovitě vyvýšené části zahrady východně od hlavní budovy.
Na schodišti hlavní budovy se podle starého evidenčního listu měla nacházet socha sv. Jana Nepomuckého (asi dřevěná) od Ignáce Platzera z r. 1760, přenesená sem z kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. Jedná se o barokní kostel, který byl vystavěn podle Ignáce Kyliana Ignáce Dietzenhofera. V interiéru je důležitá hlavně nástropní freska Apotheosy svatého Jana Nepomuckého a dřevěný model sochy sv. Jana Nepomuckého.
To je jen část bohaté historie, která staví kostel do centra společenství německy mluvících katolíků v Praze. Jako významná památka vrcholného baroka slouží i pro poznávací hru Pražské věže, která tuto oblast pravidelně objevuje pro návštěvníky a veřejnost.
Praha 2 - Nové Město, katedrální chrám sv. Jana Nepomuckého Na Skalce se zapsal do historie jako svědkem bohaté architektury a sochařství, a zároveň jako místo s bohatým zahradním dědictvím, které spravuje Klub skalničkářů Praha. Příští neděli se zahrada včetně kostela otevře účastníkům dobrodružné zábavní hry Pražské věže. Start je tentokrát z Novoměstské radnice. Smyslem hry není rychle dosáhnout cíle, jde pouze o to, prožít příjemný den a vyrazit i na místa, která nejsou běžně přístupná.
Zahrada mezi Faustovým domem a kostelem sv. Jana Na Skalce je otevřená během výstav Klubu skalničkářů Praha. Ty se konají třikrát do roka. Podzimní výstava probíhá právě v těchto dnech. Zájemci se na ni mohou podívat do 13. září. Součástí výstavy je i demonstrační odpoledne s podtitulem Netopýři nejen v Praze. Akce je na programu v sobotu 7. září. Kromě přednášky se lidé mohou zúčastnit i ukázky krmení živých netopýrů.
Kostel postavený ve 30. letech 18. století v blízkosti Karlova náměstí pražským architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem je významnou památkou vrcholného baroka. Na hlavním kostelním oltáři je plastika Jana Nepomuckého z roku 1682 od Jana Brokoffa - dřevěný model pro sochu na Karlově mostě. V místech, kde se Nové Město pražské svažuje směrem do Nuslí, v těsném sousedství kdysi Dobytčího trhu, se říkávalo Na Skalce. Bývala tady jedna z vinic Nového Města pražského, na níž vznikla již v polovině 17. století malá kaplička, zřízená ke cti Janu Nepomuckému.
Nádherná barokní novostavba kostela, provedená podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera, bezprostředně souvisí se svatořečením Johánka z Pomuku. Byl to rozhodující moment pro výstavbu chrámu v letech 1730-1738. Ovšem i po tomto datu pokračovalo vybavení interiéru, byla dodávána umělecká díla, realizována výzdoba, a to až do roku 1753. Nedílnou součástí stavby je ovšem také dvouramenné schodiště k hlavnímu vchodu, které ještě podtrhuje dokonalost jednolodní dispozice a radikálně barokního řešení geniálního architekta.
Svatý Jan Nepomucký je prý nejslavnějším Čechem, alespoň co do počtu ztvárnění, která se ve světě vyskytují. Množství soch i obrazů tohoto světce je opravdu úctyhodné. Vzorem jim často byl model umístěný právě v interiéru tohoto kostela, jehož autor, zakladatel barokní sochařské dílny Jan Brokoff, jej vytvořil již v roce 1682. Vznikl tak dřevěný, bohatě zlacený návrh pro bronzovou sochu na Karlově mostě. Uvnitř kostela je to především sama architektura, která svým oktogonálním tvarem každého zaujme. Doplňuje ji kopule a nástropní malba Karla Kováře představující Glorifikaci a Mučení svatého Jana. Po obou stranách naleznete sochy zemských patronů sv. Václava a sv. Ludmily. Také kazatelna a další oltáře jsou bohatě zdobené řezbami.
Na severním okraji Dobytčího trhu (Karlova náměstí), kde se plocha novoměstských vinic svažovala k Albertovu, se říkalo Na skalce. V 17. století zde byla postavena kaplička na počest sv. Kostel postavil pražský architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Do kostela se přicházelo po lomeném schodišti z Vyšehradské ulice. V roce 1768 byl areál ohrazen vysokou podpůrnou zdí. Vstupní brána z Karlova náměstí vznikla z části Faustova domu v roce 1769 (Encyklopedie Prahy 2, 2024).
Na sklonku války v roce 1945 byly kostel Emauzy a Vyšehradská ulice po náletech britských a amerických letadel poškozeny svrženými bombami. Vyšehradská ulice a prostor u kostela Sv. Jana pak byly upraveny do dnešní podoby, skalnatý svah „Na Skalce“ zakryla postupně suťová navážka a byla obnovena opěrná zeď. Prostor za zdí sloužil jako farní zahrada. V zahradě byly umístěny barokní sochy, které se kdosi pokusil necitlivě opravit betonem a dotvořit jejich chybějící části. Kolébka záliby skalničkaření na sklonku 19. století byla bezesporu ve Spojeném království.
Zde vycházela řada odborných květinářských knížek a importovaly se okrasné rostliny z celého světa. Československo mělo za první republiky silné politické a kulturní vazby na Anglii a anglická i skotská móda skalničkaření se brzy zakořenila i u nás. Vznikaly školky okrasných rostlin, dřevin a skalniček, jako jsou Horákovy školky - Antonín Horák (1926), Čestmír Böhm (1925), Antonín Vejtasa, Josef Peňáz a další. Ve vyhlášeném zahradnictví Marie Stivínové v Černolicích (babičky hudebníka Jiřího Stivína) nakupoval skalničky i Karel Čapek. Syn Marie Stivínové, Karel Stivín, vedl zahradnictví ještě v době socializmu pod názvem Stanice alpinek Botanického ústavu ČSAV. V té době již velmi početná skupina pěstitelů alpinek založila Klub skalničkářů Praha. To se událo v roce 1970. Klub rychle získal velkou členskou základnu více než 1000 milovníků květin, a začal pořádat velké výstavy skalniček pod širým nebem, což byla evropská i světová specialita. První výstavy se pořádaly po několik let ve Vojanových sadech na Malé Straně. Po výpovědi z těchto prostor se v roce 1980 podařilo získat do dlouholetého pronájmu jedinečnou farní zahradu při kostele sv.