Mělké terénní sníženiny, plošiny, bezodtoké mělké úžlabiny v nížinách a pahorkatinách, zpravidla mezi 200 a 400 m n. m., řidčeji v mělkých sníženinách uprostřed acidofilních bučin v nadmořských výškách kolem 450 m (např. na Křivoklátsku). Půdním typem jsou střídavě vlhké, silně kyselé, ve spodině zhutnělé pseudogleje nebo pseudooglejené kambizemě, dočasně zamokřené stagnující srážkovou vodou a silně vysýchající v suchém létě nebo podzimu. V bezodtokých sníženinách se tvoří kyselý surový humus a při silném zamokření dochází k povrchovému slatinění, kterým vzniká tzv. Mýcení porostů, převod na borové, případně poloha obce Borek.
Geografické a správní uspořádání oblasti
Obec Borek (číslo obce 548979) se nachází ve východních Čechách, v Královéhradeckém kraji, okrese Jičín. Obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem pro Borek je město Hořice, odkud je Borek vzdálený 12 km severním směrem. Do správní působnosti obce Borek náleží místní části Bezník, Borek u Miletína a Želejov (příloha č. 1). Všechny se nacházejí na pahorkovité vysočině, na jihozápadním svahu Zvičiny. Bezník leží ve výšce 455 metrů nad mořem, Borek u Miletína ve výšce 479 metrů nad mořem a Želejov ve výšce 429 metrů nad mořem.
Geomorfologie a geologie regionu
Geologicky území Borek spadá do Podkrkonoší, do oblasti východních Čech. Nachází se v chráněné oblasti přirozené akumulace vod CHOPAV Východočeská křída a je součástí Královéhradeckého kraje, okresu Jičín, v jihozápadní části Zvičinského hřbetu. Do současné podoby se krajina utvářela už na přelomu prahor a starohor. Ve druhohorách byl zdejší prostor zaplaven křídovým oceánem; v třetihorách byly horniny vyvynuty tlakem na povrch, vznikly fylitové břidlice a prahorní horniny. V meziledových obdobích, během čtvrtohor mezi táním ledovců a prudkými dešti, byly vyhloubeny kotliny a poté vodní erozí vznikaly říční a potůčkové toky.
V regionu převládají metarkózy a metamorfity, dále fylity, plochy s usazenými nezpevněnými sedimenty a lokality s výskytem pískovců. Ojediněle se vyskytují vulkanity, tufy, tufity a bazaltoidy. Půdní typy se vyznačují kambizemí acidní (kyselá) a hnědou půdou na silně členitém reliéfu, s přechody na pseudogleje a gleje v nižších polohách u vodních toků. Bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ) vyjadřují hlavní půdní a klimatické podmínky, které ovlivňují produkční schopnost zemědělské půdy.
Přehled hlavních typů lesů a jejich fytocenóz
Potenciální přirozená vegetace území Borek připouští největší plochy bikové a jedlové doubravy, menší část jako biková bučina, a na okrajových směrech černýšová dubohabřina a střemchová jasenina. Biková doubrava a jedlová doubrava se vyznačují dominancí dubu zimního Quercus petraea a letního Quercus robur, zařazením břízy bělokoré a borovice lesní. V rámci druhového složení se objevují i další listnáče a jehličnany, zejména abies alba a Picea abies.
Černýšová dubohabřina a Střemchová jasenina představují další varianty s významnými remisemi listnáčů a doprovodnými species, včetně olšin, lip a jasanů, s proměnlivým zastoupením ESR (ekologických skupin rostlin). ESR slouží k popisu rozdílných podmínek půdního a vlhkostního rázu a pomáhá vyhodnotit stav degradace a změn v porostech.
Fytogeografické členění a ESR (ekologické skupiny rostlin)
Fytogeografické členění vychází ze současného rostlinného pokryvu a vývoje pod vlivem lidské činnosti. Oblast Borek patří do českomoravského mezofytika, které představuje přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou.
Rozlišované ESR zahrnují 17 skupin podle vlhkosti a živin půdy, od velmi bohatých až po chudé a od suchých po mokřadní typy. ESR 5 (čerstvé, bohaté) a ESR 10 (čerstvé, středně bohaté) se uvádějí v souvislosti s bohatě vyvinutými porosty a jejich postupnými změnami pod smrkem a borovicí. ESR 7 a ESR 8 reprezentují chudší a vlhké či suché podmínky, které se projevují v degradačních stádiích.
V závěru analýzy se ukazuje, že porostní stadiа bukodubových LVS (lesních typech) procházejí degradačním procesem a že zhoršování ESR od bohatých přes středně bohaté až po chudé odpovídá poklesu produkce dřeva a zhoršování kvality fytocenóz v horizontu vývoje lesa. Zahrnutá tabulace ESR a jejich vliv na porostní stádia vede k doporučení, aby byla zajištěna dostatečná příměs listnatých dřevin pro zlepšení lesního prostředí jak z biologického, tak ekonomického hlediska.
- 3B2 - BOHATÁ DUBOVÁ BUČINA MAŘINKOVÁ: vysoké pokrytí, ESR 5 a ESR 10 v dominanci; pod smrkem ubývá ESR 5, ESR 10 převládá; pod borovicí ESR 7 a degradace.
- 2S2 - SVĚŽÍ BUKOVÁ DOUBRAVA BIKOVÁ: velké pokrytí, významné ESR 9, ESR 4 a ESR 3; pod smrkem a borovicí degradace ESR.
- 2K3 - KYSELÁ BUKOVÁ DOUBRAVA BIKOVÁ: pod dubem výrazná ESR 9, pod borovicí ESR 7; pod smrkem ESR 10 zlepšuje mikroklima.
- 3M1 - CHUDÁ DUBOVÁ BUČINA MECHOVÁ: výrazné mechy, ESR 7 a ESR 8; degradační změny pod borovicí.
- 2P1 - KYSELÁ JEDLOVÁ DOUBRAVA S BIKOU CHLUPATOU: ESR se mění v závislosti na dřevinách; degradační stadium pod borovicí robustně ESR 7.
Ekologické skupiny rostlin ukazují, že tradiční hospodaření v LVS bukodubovém a dubobukovém ve středních polohách vede k degradaci a snížení produkce dřeva. Zvláštní výzvou je udržování smíšeného porostu a omezení monokultur smrku a borovice na chudých půdách, kde je náchylnost k degradaci vyšší. Doporučení vycházejí z analýzy ESR a z mapových podkladů potenciální přirozené vegetace, která ukazuje jednotlivé typy lesů v různých klimatických a půdních podmínkách.
Ekologické skupiny rostlin - praktické příklady
Na bohatých stanovištích se vyskytuje 3B2 - BOHATÁ DUBOVÁ BUČINA MAŘINKOVÁ, která má vysokou pokrytost a výrazné zastoupení ESR 5 a ESR 10. Pod směsí dubu a buku dochází ke snížení ESR 5 a posunu k ESR 10, zatímco ESR 4 zůstává stabilní. To ukazuje na odolnost vůči změnám dřeviny a nutnost pečlivého sledování fytocenóz při rekonstrukcích porostů.
Další varianty - 2S2 Svěží buková doubrava biková a 2K3 kyselá buková doubrava biková - ukazují složitost interakcí mezi dřevinami a ESR. Při změně dominantu na borovici dochází ke značnému posunu ESR k suchým a velmi chudým typům, což zhoršuje ekosystémovou funkci lesa.
Co z toho vyplývá pro praxi lesnického výzkumu?
Pro základní orientaci byly vyhodnoceny rostlinné druhy podle jejich půdní trofie a vlhkostního rázu; u porostních stadií se často objevuje zhoršování ESR od listnatců přes smrky k borovicím. To indikuje potřebu diversifikace dřevinné skladby, zvláště v bohatých stanovištích, a větších zásahů do hospodaření v LVS bukodubovém a dubobukovém. Ekologické skupiny rostlin představují užitečný nástroj pro monitorování stavu lesních porostů a pro prevenci degradace.
V souvislosti s přepracováním lesních ploch a rekonstrukcemi lze využít ESR a mapy potenciální přirozené vegetace k cíleným zásahům, které zlepší stabilitu ekosystému, biodiverzitu a ekonomickou efektivitu hospodaření. Důležitá je správná identifikace porostů a důsledná sonda půdy, aby nedocházelo k hrubým chybám při zařazení do správných mapovacích jednotek.