Na tomto místě se provádí manipulace s rostlinným materiálem. Jde v podstatě o jakousi superčističku vzduchu, která pracovní prostor profukuje a tím z pracovního prostoru odstraní většinu zárodků plísní, hub a pod. Na tomto snímku je patrné, jak z růstových pupenů v zápažbí listů raší ve výživném podkladu zárodky nových rostlin. Pochopitelně budou naprosto geneticky identické s mateční rostlinou. Růstové a výživné médium je stabilizováno agarem. Proto je důležité použití toho "fukaru" s filtry. Na obrázku je další stádium téhož množení. Tady už jsou větší zárodečné rostliny. Lahev musí být stále uzavřená, aby nedošlo ke kontaminaci. Tady jsou už rostlinky /v tomto případě orchideje/ přeneseny do substrátu z kůry. Ještě několik obrázků z výsevu semen orchidejí. Jen pro informaci - mají prachové semeno, které není okem téměř viditelné. Z data na lahvi je vidět, že se jedná o poměrně čerstvý výsev a také že jim výsevní médium chutná. Zajímavé je že tato metoda je v případě paprik, nebo rajčat /výsev na agar/ téměř nepro- veditelná, neboť jejich semena obsahují spory plísní a i po dezinfekci je spolehlivě zničí plísně. Zřejmě jim ten agar moc chutná. Jenom dodávám, že množení chilli provádění in vitro by bylo úplně stejně jako množení orchidejí.
Historie a hlavní princip in vitro množení
Štítek: Kultury „in vitro“ (v latině znamená „ve skle“) představují moderní laboratorní techniku rozmnožování rostlin. Historie této metody se datuje zhruba od roku 1960, kdy bylo již ověřeno pěstování některých rostlinných druhů. V čem vlastně spočívá technologie této metody? Jde o využití znalostí z fyziologie rostlin pro pěstování rostlinných segmentů i celých rostlin na živném polotekutém médiu, které obsahuje veškeré potřebné organické i anorganické látky. Rostliny se však musí udržet ve sterilních podmínkách z důvodu rizika kontaminace média různými houbami a bakteriemi. Kvůli tomu se používají uzavřené skleněné či plastové nádoby (proto in vitro), do kterých se rostliny umisťují ve speciálním boxu s proudícím filtrovaným vzduchem (flow-box).
Totipotence a nejčastější explantáty
Tato metoda je založena na „totipotenci“ rostlinných buněk, tzn. že buňka z kterékoliv části rostliny je schopná za určitých podmínek vytvořit celou kompletní geneticky totožnou rostlinu. Nejčastějšími segmenty rostlin pro založení kultury jsou pupeny, stonky, části listů, kořeny, květy, a další. Tyto části můžeme nepřetržitě dělit na další a další, čímž získáme velké množství rostlin. Proces dělení je téměř neomezený a z jedné rostliny můžeme tímto způsobem získat tisíce nových rostlin. Protože vše probíhá při optimálních světelných i teplotních podmínkách, rostliny mají možnost nepřetržitého a rychlého růstu. Jelikož se tato technologie aplikuje po celém světe na všechny rostlinné druhy, není z toho vynechána ani skupina trvalek.
Tímto způsobem množení předejdeme komplikacím, které mohou být při standardním postupu. Můžeme ho také velmi dobře využít pro získání většího množství identických rostlin (klonů) najednou z minimálního počtu rostlin mateřských (rychlé uvedení nově vyšlechtěných odrůd na trh). Tato metoda je to velkým přínosem pro získání bezvirózního materiálu a eliminaci všech chorob a škůdců. Principem je přemnožení rostlin v podmínkách in vitro na základě použití vrcholových meristémů (dělivé nediferencované pletivo), kde je pravděpodobnost výskytu virů a jiných patogenů minimální. Velmi často se také používá kombinace s termoterapií (aplikace vyšších teplot po určitou dobu, kolem 28 - 35°C).
Proces a typy množení
Multiplikace - vlastní namnožení, tzn. rozdělení, případně nařezání prvotního regenerujícího explantátu na další. K tomuto účelu se používají média s obsahem cytokininů (rostlinných hormonů), které podporují prorůstání adventivních pupenů a potlačují apikální (vrcholový) růst. Vzniká tak větší množství postraních výhonů, které se oddělují a dále používají jako mateřský explantát. Časově je tato fáze neomezená.
Převod rostlin do nesterilních podmínek - rostliny se vyjmou z nádoby, omytím se dokonale zbaví zbytků média a zasadí do běžného substrátu.
absence chorob (vč. Použití metody je vždy závislé na posouzení finanční náročnosti oproti získaným výhodám, které tato metoda přináší. U kapradin je problematičtější získat mladé rostliny běžným výsevem spor, z důvodu časté kontaminace různými patogeny. Na sterilním médiu tento problém odpadá a navíc můžeme mladé sterilní rostliny použít pro další mikropropagaci téměř do nekonečna. Používá se k tomu běžné MS médium s poloviční dávkou základních solí, bez přídavku vitamínů a cukrů. Přídavek sacharózy o koncentraci 2,5 - 20 g.l-1 podporuje další vývoj malých rostlin, nepodporuje však klíčení spor. Výše pH se v tomto případě udržuje kolem 6 - 6,5 (u vápnomilných kapradin může dosahovat až 7,5). U orchidejí je problém výsevu trochu větší, semena většinou obsahují minimální množství zásobních látek pro klíčení a proto v médiu potřebují dostatek všech minerálních látek, cukrů i vitamínů. U našich zemních orchidejí je také problém konečného převodu rostlin do nesterilních podmínek kvůli jejich velmi těsné závislosti na speciální druhy mykorhizních hub. Pro skupinu kapradin se k odběru využívají vegetační vrcholy, příp. kořenové pupeny nebo rhizomové vrcholy. Vlastní množení se praktikuje především u papratky samičí (Athyrium filix femina) a jejích odrůd z důvodu velké variability mladých rostlin pocházejících z výsevů spor. Většina trvalek tvořících trsy, jako je ploštičník (Cimicifuga), kakost (Geranium), dlužicha (Heuchera), prvosenka (Primula), plicník (Pulmonaria) nebo tiarela (Tiarella) se množí vegetativními vrcholy (vrcholovými pupeny či meristémy). Technika u těchto druhů není nijak složitá. Po sterilizaci a preparaci explantátu, který se umisťuje na MS médium s přídavkem cytokininů (nejlépe BA - benzyladenin o koncentraci 0,1 - 0,5 mg.l-1), stačí jen odřezávat výhony prorůstající z adventivních pupenů. Téměř všechny druhy pak následně spontánně zakořeňují v médiu bez přídavku fytohormonů. Velkou odlišností v typu odběrového explantátu jsou jednoděložné rostliny z čeledi liliovitých, jako např. denivka (Hemerocallis) a bohyška (Hosta). U denivek se používá mladý květní stonek, případně okvětní nebo kališní lístky z velmi raného stadia poupěte. Bohyšky lze množit z poupat, příp. Trvalky, které tvoří dostatečně dlouhé stonky a lze je běžně množit i bylinnými řízky, můžeme stejným způsobem přemnožovat i mikropropagací. U travin a bambusů se prvotním explantátem stávají vzrostné vrcholy, které tvoří velké množství bočních odnoží. Jako médium se většinou používá standardní MS. Množí se tak většinou sorty rodu Miscanthus (ozdobnice), příp. Cortaderia (koratderie), Hakonechloa. Cibuloviny se mohou množit bazální částí šupiny cibule. Takto se dají množit hyacinty (Hyacinthus), lilie (Lilium), narcisy (Narcissus), tulipány (Tulipa). Není samozřejmě vyloučeno využít tuto metodu i k množení ostatních druhů trvalek, ale většinou je to finančně neopodstatněné z důvodu dostačujících standardních metod množení. Zajímavé pro množení by byly další rody o kterých není příliš mnoho zmínek např.: Anemone (A.
Specifický případ orchidejí a veřejnost
Specializovaná laboratoř na rozmnožování orchideí se nedostane jen tak každý. Na začátku jsou klasická semínka, a pak se s mladými rostlinkami ještě dále pracuje. Klíčení může trvat i rok a vše probíhá ve skleněné lahvičce. Proces vypadá jednoduše, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Vše nám představí paní Alena Nekolová. Podíváme se přímo do laboratoře, dozvíme se, jak se semínka získávají a co vše lze vypěstovat. Většina rostlin jsou velmi vzácné druhy, a bez této péče by už dávno vymizely. Sbírku orchidejí botanické zahrady a arboreta založili prof. Ing. J. Dušek a prof. Ing. J. Křístek v roce 1967. Orchideje jsou umístěny ve čtyřech sklenících v horní části botanické zahrady (cca 800m2). Po celou dobu se snažíme kompletovat, udržovat a rozšiřovat sbírku botanických druhů orchidejí. Našim zájmem jsou především rody Paphiopedilum, Dendrobium, Bulbophyllum, Stanhopea, Phalaenopsis. V roce 1970 jsme jako jedni z prvních v Československu založili laboratoř pro množení orchidejí metodou in-vitro. Sbírka orchidejí je využívána studenty a učiteli univerzity pro výuku a výzkum v tomto oboru pěstování a množení rostlin. Pro veřejnost je sbírka přístupná po celý rok v pracovní době po zaplacení vstupného. Phalaenopsis, stejně jako ostatní zástupci z říše orchidejí, mají miniaturní semena. Po opylení (nejčastěji hmyzem) se květní stopka pomalu mění v tobolku - semeník, která obsahuje asi milion semen. Semena vypadající jako prach či shluk chmíří nemají vlastní zásobní látky a pro další vývoj potřebují symbiotické soužití s houbami. Jedná se o tzv. orchidejovou mikorhyzu. Vzájemně si vypomáhají a společně se pak vyvýjejí dál. Protože semena potřebují k dalšímu vývoji určitý typ hub a stabilní kultivační podmínky, je množení ze semene (generativní) složité a pro jisté výsledky vyžaduje sterilní prostředí v laboratorních podmínkách (in vitro).
Výsev in vitro (-ve skle) znamená výsev ve zcela sterilním prostředí na živné půdě (např. agar+živiny+houby). Sterilita zamezí možnost kontaminace semen a živné půdy, což enormně zvyšuje šanci na zdárný vývoj semen. Pěstování ze semen v domácích podmínkách je možné při dodržování zmíněných podmínek. Pěstování v laboratorních podmínkách ze semene i z částí rostlin (vegetativně) je využíváno zejména ve velkoprodukci rostlin. Tzv. explantátové (nebo také meristémové) množení je velmi produktivní, z malé části rostliny (explantátu - meristému (pletiva)) vznikne následným dělením několik nových rostlin. V domácích podmínkách je nejsnažší množení vegetativní a to dceřinou rostlinkou - tzv. keiki, které rostliny sami tvoří. Keiki se vytváří na rostlinách zejména těch, kterým hrozí úhyn. Některé druhy jich vytváří více a některé vůbec. Vše je geneticky nastaveno. Když keiky vytvoří alespoň pět kořenů, můžeme odsříhnout a zasadit.
