Řepka ozimá je podle dat Českého statistického úřadu druhou nejpěstovanější polní plodinou v České republice. Plocha osetá touto plodinou zaujímala v roce 2019 přibližně 380 tisíc ha, což je 15,4 % celkové osevní plochy u nás. Vyšší podíl v osevním postupu a frekvence pěstování s sebou nese, stejně jako v jiných plodinách, i vyšší riziko napadení škodlivými činiteli.
Nebyl by to však jenom soubor statistik, protože výskyt chorob je výrazně vázán na průběh počasí, zejména srážek. Bez výjimky platí, že výskyt a zejména vývoj houbových patogenů je velmi úzce vázán na průběh počasí, zejména srážek. Asi málokdo dnes již zpochybňuje, že dochází k oteplování klimatu. Jak vyplývá z grafu 1 (zdroj ČHMI), od roku 2005, tedy za posledních 15 let byl v České republice zaznamenán pouze jeden ročník, jehož průměrná teplota byla nižší, než je dlouhodobý normál (rok 2010). Oteplování pociťujeme zejména ve větším množství dní s extrémními teplotami a rovněž teplým zimním počasím, čehož důkazem je i letošní „nezima“.
Další důležitou složkou klimatu jsou dešťové či sněhové srážky. Graf 2 (zdroj ČHMI) ukazuje, že z posledních 15 ročníků, bylo 8 srážkově nadnormálních a 7 podnormálních. V posledních letech však začínají převažovat srážkově chudší ročníky a deficity bývají hlubší. Navíc prosté roční úhrny srážek nic nevypovídají o rozložení srážek během roku. Velká část celkového srážkového úhrnu připadá na přívalové deště, které jsou spojené s tropickými letními dny, kdy za krátkou dobu spadne velké množství srážek, ale suchá půda jej není schopná absorbovat a většina vody tak bez užitku odteče.
Z uvedených skutečností by se mohlo zdát, že klimatické podmínky posledních let jsou pro vývoj houbových chorob nepříznivé a jejich význam se snižuje. Zkušební stanice Kluky provádí od roku 2006 plošný monitoring chorob a škůdců v polních plodinách na celém území Čech a pravidelně informuje spolupracující podniky o aktuálním stavu.
Nejvýznamnější choroby řepky a jejich charakteristika
Bílá hniloba řepky je hospodářsky nejvýznamnější chorobou řepky, jejíž nekontrolovaný výskyt může způsobit značné škody na výnosu. Výskyt této choroby podmiňuje vlhké, deštivé počasí v průběhu kvetení řepky.
Z grafů vyplývá, že za posledních 14 let byly vyšší výskyty hlízenky obecné zaznamenány 4×, a to v letech 2008, 2010, 2016 a 2017. V těchto ročnících byl index napadení 10 a více %, přičemž extrémní výskyt v roce 2008 byl zapříčiněn dvěma hlavními faktory: 1. dlouhé období bez vyšší infekce, 2. vliv půdní zásoby sklerocií a ideálních klimatických podmínek.
Fomová hniloba (Leptoshaeria maculans) se projevuje již na podzim ve formě skvrn na listech a později na stoncích a kořenových krčcích; infekce se šíří přes rostlinu během zimy a jara. Dlouhodobá ochrana vyžaduje kombinaci likvidace sklerocií v půdě a preventivní fungicidní zásahy.
Verticiliové vadnutí řepky (Verticillium longisporum) je méně známé, ale jeho výskyt roste. Diagnostika je obtížná a spolehlivě identifikovatelná jen laboratorně. Preventivní opatření zahrnují osevní sled a volbu odolnějších odrůd; v některých případech mohou být použity i biologické preparáty na bázi mykoparazitů.
Další choroby zahrnují plísně a padlí, které se objevují lokálně, ale jejich výskyt bývá ovlivněn vlhkostí a klimatickými podmínkami ročníku. Ubývá plošně se vyskytujících infekcí, ale výskyt lokálních ohnisek zůstává významný.
Monitoring, termíny a praktická ochrana
Podobně jako u výše uvedených patogenů je klíčová včasná a cílená ochrana. Nejčastějšími zásahy jsou preventivní ošetření v době kvetení a případné postemergentní zásahy, zejména při vyšších srážkách. Důležitá je kombinace hygienických a agrotechnických opatření s chemickou ochranou, kterou případně doplní biologické prostředky.
Proti hlízence obecné se doporučuje integrovaný přístup zahrnující likvidaci sklerocií v půdě a fungicidní ošetření ve vhodnou dobu. Pro fomovou hnilobu bývá nejvýznamnější včasný zásah na počátku infekce; v některých podmínkách může být nutný i souběžný zásah na podzim.
Mezi důležité ochranné prvky patří dodržování osevního postupu, volba odolnějších odrůd a správné termíny setí. Při regulaci plevelů a škůdců hraje roli i mechanická regulace a minimalizace zbytečných zásahů.
Hlavní hmyz a jejich ochrana
Mezi hospodářsky významné škůdce řepky patří zejména stonkoví krytonosci (krytonosec řepkový, krytonosec čtyřzubý a další). Dále se objevuje blýskáček řepkový a krytonosce šešulového; u druhé jmenované skupiny roste význam v souvislosti s rezistencí. Z pohledu ochrany je nutné sledovat generace a volit diferenciované či plošné ošetření podle aktuální situace.
Insekticidní mořidla byla z roku 2018 omezená na některé látky kvůli ochraně včel, což komplikuje ochranu zejména na podzim a na začátku jara. Při raném jaru se doporučuje použití pyretroidů na vybraných porostech a až poté širší aplikace, s ohledem na riziko počasí a nutnost načasování.
Příprava a řízení plevelů jako součást úspěšné sklizně
Plevelná situace je důležitým faktorem ovlivňujícím výnos a kvalitu řepky. Příkladem jsou kakostovité a mákové plevele, jejichž šíření souvisí s intenzifikací osevního postupu. Mechanická regulace plevelů a výdrolů probíhá před setím, po zasetí a v období meziřádkových operací.
Meziřádková kultivace s použitím rotačního kypřiče či meziřádkových radliček zvyšuje účinnost regulace plevelů, zejména při vhodných povětrnostních podmínkách. Preemergentní a postemergentní herbicidy hrají klíčovou roli, ale jejich účinnost je ovlivněna srážkami a půdní vlhkostí.
Je nutné sledovat, jaké látky jsou povoleny, a zohledňovat riziko rezistence u hmyzu i plevelů. Zákazy některých látek a hledání alternativních řešení vyžadují pečlivé plánování a včasné zásahy.
Závěr k trendům a budoucnosti řepky ozimé
Regulace chorob a škůdců je součástí integrované ochrany rostlin. Dlouhodobě může mít vliv na zdravotní stav i šlechtění a řepka zůstává významnou plodinou nejen pro výnosy, ale i pro stabilitu osevního postupu v České republice.
