Zemědělství se v průběhu doby mění a jedna z velkých změn nastala po revoluci v roce 1989. Objevily se nové možnosti, technologie a odrůdy dříve nedostupné, a to umožnilo rozvoj pěstování řepky v ČR. Již v roce 1999 jsme pěstovali řepku na ploše 350.000 ha. Teprve v poslední době se hovoří o vysoké ploše, ale ta se v tomto tisíciletí (18 let) zvýšila pouze o cca 14 %. Vzhledem k vysoké poptávce po olejninách a dobrým odbytovým možnostem je řepka vyhledávanou komoditou a zemědělec, jako každý podnikatel dělá to, co má dobrou cenu a odbyt.
Navíc řepka, jako plodina zlepšující kvalitu půdy, zvyšuje úrodnost půdy a velmi dobře doplňuje obilnářské osevní postupy. Ozimá řepka je jednou z mála profitabilních plodin současného českého zemědělství, není jednoduché tuto plodinu úspěšně pěstovat, ale na rozdíl od některých novinářů mají pěstitelé tuto plodinu rádi, neboť vědí, že je velmi užitečná a vzhledem k vysoké poptávce i zisková. Podíl řepky na orné půdě v ČR dnes představuje 16 % a není nijak mimořádně vysoký.
V posledních 20 letech došlo v ČR k radikálnímu snížení živočišné výroby, a s tím souvisejícímu snížení plochy krmných plodin - pícnin, zejména víceletých. Plochy kukuřice se sice díky rozvoji bioplynových stanic příliš nezměnily, leč kukuřice rozhodně osevnímu postupu ani úrodnosti půd příliš neprospívá. Poklesly odbytové možnosti pro luskoviny, klesá plocha brambor a dalších plodin. Množství a pestrost plodin se tak pro běžného zemědělce, který musí udat svou produkci na trhu, radikálně omezilo. Hlavní plodinou zůstávají obiloviny, které je ovšem nutné v osevním postupu střídat s jinou odlišnou plodinou. Zde se nabízí právě řepka, která má dobré odbytové možnosti a navíc zlepšuje dlouhodobě úrodnost půd.
Občas se můžeme také setkat s tvrzením, že po řepce zůstává „mrtvá půda“. Skutečnost je taková, že všechny postřiky ve všech plodinách, ale i hnojení, ovlivňují skladbu mikrobiálního společenstva, které pak funguje odlišným způsobem, protože některé jeho přirozené funkce jsou narušené. Mrtvá půda to ale zdaleka není. Naopak, řepka má výbornou předplodinovou hodnotu srovnatelnou s luskovinami či okopaninami a je vítanou složkou osevního postupu, protože patří mezi tzv. zlepšující plodiny. Např. pšenice pěstovaná po řepce mívá o cca 10 % vyšší výnosy, než pšenice pěstovaná po pšenici.
V osevním postupu má řepka fytosanitární účinky, to znamená, že ozdravuje půdu od patogenů napadajících např. Řepka disponuje, v porovnání s ostatními plodinami, mohutným kořenovým systémem. Hloubka prokořenění se pohybuje podle druhu půd atd. až do 175 cm (hlouběji koření pouze vojtěška), přičemž 85 % kořenové hmoty se nachází v orniční vrstvě. Dlouhé kořenové vlášení umožňuje dostatečné prokořenění půdy, jsou takto vázány živiny (hlavně dusík) a je zabráněno jejich ztrátám vyplavováním. Je schopna část živin „vydolovat“ z jinak nepřístupných míst a zpřístupnit je pro následné plodiny. Řepka vyniká velmi dobrou osvojovací schopností pro fosfor, který je tímto zpřístupněn v posklizňových zbytcích ostatním plodinám. Půdu obohacuje o velké množství rostlinných zbytků (na 1 ha cca 5-7 t slámy plus 1-4 t sušiny kořenové hmoty včetně strniště), navíc tato hmota je podstatně kvalitnější vyšším obsahem živin, zejména dusíku, než sláma obilovin. Tímto zlepšuje půdní strukturu, což se následně projeví i v lepší sorpční kapacitě pro dešťovou vodu, a tím i v omezení eroze.
Protože řepka bývá na poli cca 11 měsíců v roce, tedy nejdéle z tzv. jednoletých plodin, toto výrazným způsobem omezuje větrnou a vodní erozi. Kritické období, co se týká eroze, je zúženo pouze na měsíce srpen a částečně září. Mýtus: Řepka zabíjí srnky. Srnčí zvěř je poměrně náročná na skladbu živin ve stravě. Pro její zdravý vývoj je nezbytná pestrost potravy, což může být problém zejména v zimě a na jaře. Moderní odrůdy řepky jsou vyšlechtěny na snížený, nikoliv však nulový obsah hořkých a jedovatých glukosinolátů. Jsou tedy sladké a zvířatům chutnají. Při vysokém příjmu je i z takové řepky celkové množství glukosinolátů dostačující k tomu, aby zvěř byla poškozena nejen nitráty a nitrity, ale i glukosinoláty, které poškozují činnost štítné žlázy i jiných orgánů.
Řepka obsahuje v sušině mnoho snadno stravitelných živin, je v ní však velmi málo vlákniny. To vede k omezení činnosti bachoru a k průjmům. Proto velmi důležitou roli hraje správně prováděné zimní krmení. Proto v honitbách s dobrou úrovní myslivecké péče ani rozšířené pěstování této plodiny nepředstavuje takový závažný problém. Původní obavy, z negativního vlivu rozsáhlého pěstování řepky na srnčí populaci, se nenaplnily. Nárůst osevních ploch řepky neměl za následek úbytek srnčí zvěře.
Mýtus: Postřiky hubí včely. Je pravdou, že se obecně v zemědělství, tedy i při pěstování řepky, používají chemické látky, které ničí jak škůdce zemědělských plodin, tak také přírodě prospěšné organismy, mimo jiné i včely. Je ale nutné podotknout, že žádný zemědělec tyto látky nepoužívá proto, aby včelstva likvidoval, ale proto, že chce ochránit svá pole proti škodlivým činitelům. Pro aplikaci insekticidů platí přísná pravidla, např. to, že každý pěstitel musí nahlásit použití insekticidu dva dny před postřikem všem včelařům v okruhu pěti kilometrů. Dále pak aplikované přípravky mají samy dosti významná omezení při jejich použití. Je také nutno říci, že mnohé insekticidy jsou deklarované jako pro včely neškodné, takže riziko poškození včelstev je v případě jejich použití velmi malé. Většina pěstitelů také aplikuje tyto pesticidy v době, kdy se v porostech nenachází včely. Některé účinné látky obsažené v insekticidech dokonce používají včelaři při léčbě včelstev napadených varoázou (tau-fluvalinát v přípravku Mavrik).
Mimoto řepka funguje v přírodě z hlediska včel jako velmi významná medonosná plodina, resp. Alergie je specifická imunitární reakce vyprovokaná tzv. antigenem (alergenem). Alergií je mnoho typů a mohou vzniknout kdykoliv během života. Současná evropská populace je citlivá mnohem více, než v minulosti na velmi široké spektrum alergenů. Jednou z nejčastějších alergí je tzv. polinóza, alergie na pyl. Řepka je díky výrazné barvě květu a specifické vůni velmi nápadná. Kvete ve stejnou dobu, jako břízy, traviny či obilniny, jejichž pyl patří mezi silné alergeny. Protože však nemají tak výrazné květenství, mnoho lidí ani nenapadne dávat si do souvislosti jejich kvetení se svými případnými alergickými potížemi. Řepkový pyl se nešíří na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna řepky jsou poměrně těžký a hrudkují se. K bližšímu kontaktu citlivch jedinců s pylem tak dochází jen v těsné blízkosti polí.
Vliv řepkového pylu jakožto alergenu byl sledován v mnoha studiích a saá již desítky let do historie. Například byyly dlouhodobě sledivány reakce jedinců z celé vesnice, kde byla pravidelně v okolo vsévaná řepka. Zhoršené projevy byly spíše pozorovány u již alergických jedinců na jiný alergren či u jedinců majících již jiné bronchiální problémy. U zdravých jedinců byly zhoršené bronchiální projevy spíše výjimečné. V dalších studiích se uvádí, že alergiků specificky alergických na řepový pyl je cca 0,2%. Většina alergií má tzv. zkříženou reaktivitu - kombinace různých pylových alergenů. Řepka je tedy mírným alergenem. Řepka je významnou medonosnou rostlinou. Počátek kvetení je zpravidla od poloviny dubna a trvá v závislosti na povětrnostních podmínkách 3 až 5 týdnů. Převážně je rostlinou samosprašnou, avšak se značným podílem cizosprášení. O cizosprášení se z více než 90 procent stará hmyz a o zbytek pak vítr. Podíl šíření větrem není tedy tak enormní jak si řada lidí myslí. Navíc řepkový pyl se nešíří na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna jsou těžká a hrudkují se.
Podstatným faktem ve prospěch řepky je právě cizosprašnost u jehličnanů, která je založena na větrosnubnosti. Dále pak u souběžně kvetoucích travin jde zase o velikost pylových zrn a jeho snadnější přenos větrem na delší vzdálenosti. Žlutá barva řepkových polí v období kvetení je se smutným konstatováním mnohem viditelnější než jehličnatý les či travní porosty v okolí velkých aglomerací. Mýtus: Ozimá řepka je velmi náročná na živiny. Ano, ozimá řepka je plodina velmi náročná na živiny. Požadavky na živiny jsou u řepky 2 až 3 krát větší než u obilovin. Na 1 t semene a odpovídající množství slámy odčerpá v průměru 50 kg N, 10,9 kg P, 50 kg K, 45 kg Ca a 4,8 kg Mg. Poměrně značné nároky má i na síru (18-22 kg) a z mikrobiogenních prvků na bór (0,3 kg) a zinek (0,6 kg). Ale, na rozdíl od většiny ostatních plodin, řepka půdu o tyto živiny neochuzuje. Větší část živin totiž zůstává na poli v podobě posklizňových zbytků.
Už za pár týdnů bude zima jen vzpomínkou a pole na venkově se zazelenají. A také zežloutnou. „Výměra, na které pěstují čeští, moravští a slezští zemědělci řepku, je významně větší, než tomu bylo dříve. A to proto, že poptávka po řepce je dnes vyšší,“ osvětluje situaci Jindřich Šnejdrla, náměstek pro Úsek komodit, výzkumu a poradenství Ministerstva zemědělství. „Řepka nemá zrovna blahodárné účinky na krajinu. Další takovou plodinou je kukuřice. Když si sečteme plochu kukuřice a řepky olejky, tak se dostáváme na 30% orné půdy.
„Česká republika, jako součást EU, má za úkol 10% fosilních paliv nahradit obnovitelnými zdroji. Dnes jsme na úrovni 6%. Dominantním producentem biopaliv v Česku je podle serveru motejlek.com firma Preol, která patří do skupiny Agrofert Andreje Babiše, stejně jako mnohé ze žlutých řepkových lánů. „Evropská komise dnes přehodnocuje rozhodnutí z období Zelené revoluce. Zjistila, že dobře míněná myšlenka je obrovským byznysem. Řasy mohou nahradit ropu.
Mapa a optimalizace postřiků - variabilní setí a hnojení. Variabilní setí nastaví správnou hustotu porostu pro rovnoměrné vzcházení a založení porostu. Mapy pro bodový postřik s AI soustředí zásah do tlakových zón a upraví dávky podle potřeby, takže v řepce postřikujete jen tam, kde je to potřeba - snížíte spotřebu herbicidů i nafty a zátěž pro životní prostředí, přitom si zachováte plnou kontrolu nad pleveli. Variabilní aplikace fungicidu, kalibrovaná podle hustoty porostu, chrání před chorobami v rizikových zónách. Růstový regulátor posiluje porost a zlepšuje využití světla. Poznejte svůj porost. ZAČNĚTE S VARIABILNÍM HNOJENÍM UŽ TEĎ! Udělejte první krok k nižším nákladům a vyšším výnosům. Zaregistrujte se, vyzkoušejte CultiWise zdarma a sami uvidíte, jak vám variabilní hnojení pomůže lépe využít každý kilogram živin.
Řepka ozimá je nejvíce náročná na dusík a síru, přičemž celkové nároky na N jsou vyšší než u obilovin a příjem probíhá ve dvou výrazných vlnách. Podzimní (zakořeňování a růžice) a jarní (prodlužování stonku až tvorba šešulí). Celková dávka N se pohybuje mezi 140 a 220 kg N/ha podle stanoviště, výnosového cíle a výsledků N-min rozborů provedených před jarní aplikací. Dusík se aplikuje obvykle ve dvou či třech jarních dávkách. První (60 až 80 kg N/ha) při startu jarní vegetace, druhá (60 až 100 kg N/ha) na začátku prodlužování stonku, kdy nastupuje nejintenzivnější příjem živin. Třetí pozdní dávka se aplikuje u intenzivních porostů na kvalitu. Síra je velmi klíčovým prvkem. Ozimá řepka jednou z nejnáročnějších plodin vůbec na tento prvek. Síra přímo ovlivňuje tvorbu glukosinolátů, využití dusíku a kvalitu oleje. Obvykle dochází k aplikaci společně s dusíkem. Bór je u řepky specificky kritický mikroelement. Deficit způsobuje dutost stonku a poruchy fertility (nekompletní oplodnění). Ideální je aplikace jak půdně před setím, tak poté přes listovou plochu.
Řepka olejná, známá pod latinským názvem Brassica napus, je významná zemědělská plodina, která se pěstuje především pro svá olejnatá semena. Tato rostlina patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae) a je jednou z hlavních surovin pro výrobu rostlinných olejů. Řepka se vyznačuje zářivě žlutými květy, které rozjasňují pole během jara a léta. Vedlejší produkt zpracování semen, tzv. Řepka olejná je náročná na výběr půdy a klimatické podmínky, ale při správné péči může poskytnout vysoké výnosy. Střídání plodin: Nezařazujte řepku do osevního postupu po příbuzných rostlinách (např. 1. 2. 3. 4. 5.
Řepka olejná je nejen ekonomicky významná, ale i ekologicky prospěšná plodina, která má široké využití v různých odvětvích. Soubory cookie používáme k vylepšení vaší návštěvy tohoto webu, k analýze jeho výkonu a ke shromažďování údajů o jeho používání. Můžeme k tomu použít nástroje a služby třetích stran a shromážděná data mohou být přenášena partnerům v EU, USA nebo jiných zemích. Kliknutím na „Přijmout všechny soubory cookie“ vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním. Naše webová stránka ukládá data na vašem zařízení (cookies a úložiště prohlížeče), aby bylo možné identifikovat vaši relaci a dosáhnout základní funkčnosti platformy, zážitku z prohlížení a zabezpečení. Souhlasíte s odesláním osobních dat souvisejících s reklamou společnosti Google. Souhlasíte s personalizovanou reklamou.
V poslední době jsme svědky útoku laické veřejnosti proti řepce ozimé a jejím pěstitelům. Ale pěstování a používání brukve rodu Brassica ve světě je mnohem starší. Řada zdrojů uvádí, že v Indii byl používán řepkový olej na svícení i na vaření již někdy mezi 2000 až 1500 lety před Kristem. Dále se tato plodina jako málokterá jiná dokáže přizpůsobit velmi nepříznivým podmínkám a přežít je.
Řada agronomů si jistě vzpomene, že stála nad řídkým porostem řepky a zvažovala její zaorání (obr. 1-3). Pokud bylo alespoň 10-15 rostlin na 1 m² (i u liniových odrůd) rovnoměrně rozložených, vyplatilo se porost ponechat. Rostliny se rozvětvují tak, že připomínají keře a nahradí tak výpadky v počtu jedinců. Stejně tak při poškození vzrůstového terminálu se aktivují boční pupeny, z kterých vyrůstají nové větve. I když síla postranních větví nenahradí hlavní stonek zcela, nevyplatí se porost zaorávat, protože je často ještě úroda velmi dobrá.
Dovolím si vyvrátit i mýtus - možná spíše záměrně šířenou dezinformaci - že řepka olejka je „zhoršující předplodinou“. Naopak, řepka je velmi dobrou předplodinou. Proč? Z praktických důvodů - přeruší sled pěstovaných obilnin, je včas sklizena, tj. umožňuje komfortní dobu na přípravu půdy a zasetí následné plodiny. Ale tyto přínosy laika asi neuspokojí. Proto argumentujme dále tím, že k řepce je většinou organicky hnojeno, tudíž se doplní do půdy živiny a humus. Sama řepka dodá do půdy větší množství organické hmoty. Dále tím, jak její kořeny hlouběji prorůstají půdou, tvoří drobtovitou strukturu, mikrobiálně oživuje půdu a působí antifytopatogenně. Navíc se seje ozimá řepka převážně v srpnu a sklízí většinou v červenci, takže tvoří rostlinný kryt 10 až 11 měsíců a zamezuje vypařování vody z půdy.
Abychom pouze nechválili, pojďme se pokusit vystihnout klady a zápory pěstování řepky olejky (tab. 1). Již při prvním pohledu do tabulky převažují klady nad zápory. A převaha kladů nad zápory byla zřejmě důvodem zvýšení ploch pěstování řepky v České republice. Jak se vyvíjely? V roce 1920 to bylo pouhých 5 920 ha, ke zvýšení došlo na konci 2. světové války (cca 33 tis. ha), ale důležitější skok přišel překonáním hranice 100 tisíc hektarů v roce 1988 jako důsledek vyšlechtění nízkoerukových a bezerukových odrůd řepky (pokrutiny z těchto odrůd již nezpůsobovaly problémy v živočišné výrobě).
Hnojení organickými hnojivy je pro řepku nesmírně důležité. Problémovým je u pěstitelů, kteří nemají vlastní živočišnou výrobu. Ale i tito pěstitelé mohou doplnit organickou hmotu do půdy zeleným hnojením, zaorávkou meziplodin apod., a tím zlepšit humóznost půdy. Z pohledu ochrany rostlin je řepka jednou z nejnáročnějších plodin. Dobře zvládnout veškerá ochranná opatření v řepce ozimé je výzvou pro každého agronoma. Ochrana proti plevelům, chorobám a škůdcům je tím náročnější, čím vyšší procento řepky je zařazeno v osevním postupu. S vyšší koncentrací pěstování dochází i k vyšší koncentraci jednotlivých patogenů. Při častějším používání přípravků se stejnými nebo podobnými účinnými látkami se zvyšuje nebezpečí vzniku rezistence. Rezistence je prokázána ne velké části území republiky nejen u blýskáčka řepkového, ale začíná být potvrzována i u stonkových krytonosců a dřepčíků vůči některým insekticidům. K tomu se přidává tíživý fakt výpadku pesticidů z Anexu EU. Ačkoliv je řepka olejka skutečně odolná vůči výkyvům teplot, za velmi nepříznivých zim a předjaří může dojít k vyzimování.
Sklizeň řepky je téměř nejrizikovější plodinou z pohledu vyluštění šešulí. Riziko stoupá s horkým a vlhkým počasím v červenci. Bouřky bývají před sklizní četné a jsou často doprovázeny kroupami. Ty dokážou způsobit otevření šešulí a polehnutí porostů velmi rychle. I když nedojde k poškození porostů, je sklizeň náročnější než u obilnin, protože objem biomasy je výrazně vyšší a může dojít k zahlcování kombajnů. Naopak výhodou bývá to, že je řepka ozimá sklízena ve vhodném, časném termínu před ostatními plodinami, a lze tak rozložit sklizňovou špičku. I když má řepka ozimá vyšší vstupní náklady na pěstování, vychází její ekonomika dlouhodobě ziskově, protože máme v České republice propracovanou technologii pěstování na vysoké úrovni, dosahujeme dobrých výnosů a díky poptávce jsou dostatečné i výkupní ceny.
Řepka se v České republice pěstuje v posledních letech na ploše cca 370 tis. ha a patří mezi nejrozšířenější plodiny našeho zemědělství. Kvete výraznou žlutou barvou, v krajině je dobře vidět, a proto se nám může zdát, že je jí až příliš, že ji vidíme prakticky všude, a že to není dobře. Převážně je rostlinou samosprašnou, avšak se značným podílem cizosprášení. O cizosprášení se z více než 90 procent stará hmyz a o zbytek pak vítr. Podíl šíření větrem není tedy tak enormní jak si řada lidí myslí. Navíc řepkový pyl se nešíří na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna řepky jsou poměrně těžká a hrudkují se.
Dietetická kvalita řepkového oleje konkuruje oleji olivovému, v některých parametrech ho i předčí. Řepka olejná je významná zemědělská plodina, která se pěstuje především pro svá olejnatá semena. Tato rostlina patří do čeledi brukvovitých a je jednou z hlavních surovin pro výrobu rostlinných olejů. Řepka je jednou z mála profitabilních plodin současného českého zemědělství a proto je logicky poměrně často pěstována. Má výbornou předplodinovou hodnotu a je vítanou složkou osevního postupu. Nachází smysluplné využití v potravinářství, krmivářství i v technických oborech.