Plody rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) mají téměř zázračné účinky na lidské zdraví, proto se tato dřevina čím dál více prosazuje i v našich zahradách. Rakytník (Hippophae) je rodem vyšších dvouděložných rostlin z čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae). Zahrnuje 6 nebo 7 druhů keřů a stromů a je rozšířen od severozápadní Evropy až po východní Asii. Na našem území je pěstován právě rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides), který je ze všech rakytníků nejrozšířnější a jehož jedlé plody mají kyselou chuť. Centrum diverzity rakytníků je v Číně, kde rostou 4 endemické druhy.
Rakytníky jsou opadavé, dvoudomé a trnité keře nebo stromy. Listy mají celistvé a celokrajné, vstřícné, střídavé a nebo přeslenité, řapíkaté až téměř přisedlé. Květy rakytníků jsou jednopohlavné, bezkorunné, uspořádané v květenstvích vyrůstajících na bázi postranních větévek. Květy rozkvétají ještě před olistěním. Plodem rakytníku je kulovitá až válcovitá peckovice, u některých druhů je podélně žebrovaná. Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C (cca 400mg/100g) a konzumují se syrové nebo různým způsobem upravené. Z plodů se za studena lisuje rakytníkový olej, který obsahuje vitamíny A, B1, B2, B6, C, D, E, F, K, P, beta karoten, kyselinu listovou, organické kyseliny, třísloviny a minerální soli, důležité esenciální mastné kyseliny omega-3, 6, 9 a též vzácné omega-7 mastné kyseliny.
Jak správně vybrat a připravit sazenice
Hlavní chybou je neznámý původ a neznalost pohlaví. Rakytník řešetlákový u nás najdete i ve volné přírodě, v žádném případě si ale nepořizujte rakytník z neznámého zdroje, i když na něj v přírodě narazíte. Urýpnutý odkopek vůbec nemusí splnit vaše očekávání. Sazenice si vybírejte výhradně v zahradnictví a v ovocných školkách, kde vám poradí vhodnou odrůdu a doporučí i optimální množství rostlin (jde o druh dvoudomý, 1 rostlina proto nestačí).
Jelikož je rakytník větrosnubný, dojde pak k opylení samičích květů a tvorbě plodů. Obvykle se na jednu samčí rostlinu počítají dvě až tři samičí (ale až šest). Opylovače, čili samce, je vždy třeba vysadit z návětrné strany. Z malého odkopku získaného v přírodě těžko poznáte pohlaví, bezpečně je lze určit až u alespoň tříletých rostlin. Některé odrůdy jsou navíc lepšími opylovači, proto je třeba navštívit zahradnictví či ovocnou školku a ptát se.
Umístění a půda
Další chybou je nevhodné stanoviště. Rakytník je sice schopen prospívat i v téměř extrémních podmínkách (sucha, silné větry, vysoké nadmořské polohy, nekvalitní půda, sluneční úpal, průmyslové exhalace apod.), ovšem půdy vyloženě chudé na živiny a trvale vyschlé právě rakytník řešetlákový nemusí. Vadí mu též trvalý stín, přemokření, těžké, hlinité půdy a půdy kyselé. Naopak mu prospěje půda vápenitá (v zahradě přidáváme vápno) a při delším suchu má rád alespoň občasnou zálivku. Obzvláště mladé rostliny.
Vysazovací doporučení
Nejvhodnější čas na výsadbu bývá období od marca do apríla - po rozmrznutí půdy, ale ještě před vyrašením listů. A kam ho zasadit? Čo sa týka pôdy, rakytníku vyhovujú propustné písčité pôdy. Všeobecně nepotrebuje hnojení. Má schopnost viazať dusík cez koreňové baktérie. Pri výsadbe nechajte prostor aspoň 2 - 3 metre mezi jednotlivými rostlinami, když dorůstají do výšky 3-5 m. Koreňový systém je široký, takže nemusíte presazovat často. Po vysadení pravidelně kríky zalévejte, dokud se ujmou. Potom je rostlina velmi odolná voči suchu.
Řez a tvarování
Ohromnou chybou je i špatně provedený řez. Rakytníky plodí obvykle od čtvrtého roku, načež se první roky zdá, že řez nevyžadují. Samičí rostliny jsou však náchylnější k prosychání plodonosného obrostu. A právě tohoto obrostu se zbavujeme řezem. Lepší je jejich pravidelné zmlazování (odstraňování každoročně odplozeného obrostu a starých kosterních větví), kdy se keře tolik nerozrůstají do šířky a neplodí pouze po obvodu koruny. Správný řez rakytníku je ale třeba se naučit. Samčí rostliny není obvykle třeba řezat vůbec, snad jen kvůli tvarování a kondici.
Postup řezu podle stáří
Rakytník plodí obvykle od čtvrtého roku věku. Dělení řezu: mladé výhony seřízneme na 3-4 očka, vyroste vertikální výhon dlouhý 70-90 cm; v druhém roce seřízneme vrchol, od něj pak začnou růst boční výhony. Na výhonu nesmíme najednou dělat více než 2-3 řezy. Hladké řezy zamažeme balzámem. V 5-7 letech má rakytník plně vytvořenou korunu z několika řádů nepravých přeslenů. Jednotlivé výhony se dožívají 5-7 let a poté začnou odumírat. V této fázi je potřeba keř postupně zmlazovat, starší větve odřezat a za 2-3 roky je nahradit mladými.
Hnojení a výživa
Hnůj dodá rakytníkům do startu potřebné prvky. Také během příštích let bude rakytník potřebovat fosfor a draslík. Pokud budete chtít být co nejpečlivější, můžete si před výsadbou udělat půdní rozbor, podle něhož upravíte dávkování strojených hnojiv s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Vyvarujte se ale od počátku přihnojování dusíkem: od výsadby až do stáří se bez něj rakytník obejde a lépe mu vyzrává dřevo.
Rozmnožování a sklizeň
Rakytník lze namnožit generativně či vegetativně. Semena rakytníku získáváme z plodů po jejich proprání přes síto a očištění od všech částí plodů. Čistá semena si usušíme. Při skladování ve vzdušném obalu a v chladu si zachovávají klíčivost až dva roky. Výsev semen se provádí na jaře nebo na podzim. Podzimní výsev provádíme na konci října či začátkem listopadu. Rostlinky sice vzejdou, ale mráz je rychle poškodí. Vyséváme-li rakytník na jaře, měl by před tím projít stratifikací ve vlhkém perlitu či v písku. Výsev se provádí na husto. Pěstování ze semene je snadné, ale má svá rizika. Semena mohou být samčí i samičí, tedy polovina rostlin.
Vegetativní způsoby rozmnožování přinášejí jistější výsledky, protože rakytník při něm spolehlivě zachovává vlastnosti odrůd. Existuje několik efektivních a snadno proveditelných metod. Samozřejmě lze rakytník i očkovat či roubovat, ale tyto složitější metody nejsou obvykle pro malopěstitele výhodné. Rakytník se kořenovými výmladky rozšiřuje v přirozených porostech; při rozmnožování touto metodou stačí u víceleté mateřské rostliny oddělit 1-2 leté kořenové výmladky pomocí kopačky, vzniknou tzv. odkopky. Řízky odebíráme z mateční rostliny od konce listopadu do začátku března. Délka jednotlivých řídků 15-25 cm, průměr 0,8-1,5 cm. Slabší řízky hůře zakořeňují.
Rakytník se dá vypěstovat jako keř nebo jako stromek. Keř by měl mít 3-5 silných, kosterních výhonů. V prvním roce po výsadbě se jednoletý výhon seřízne na 3-4 očka; v druhém roce vyroste vertikální výhon a na jaře druhého roku seřízneme vrchol. Generativní pupeny a trny se objevují v 4.-6. roce. Výhony mají životnost 5-7 let; po této době je potřeba zmlazovat a nahrazovat mladými větvemi. Sklizeň plodů bývá náročná kvůli pevnosti stopky; lze použít škrabky, vidličky či nůžky. U trnitých odrůd je vhodné odstřihovat celé větvičky s plody. U samičích odrůd často bývá výhodné pravidelné zmlazování.
Využití a výhody
Rakytník je dvoudomá rostlina, která vyžaduje alespoň jednu samčí a několik samičích rostlin pro plodnost. Plody obsahují vysoký obsah vitamínu C a dalších nutrimentů. Plody se dají konzumovat, olej z plodů má široké využití; plody se běžně zpracovávají na šťavy, sirupy, džemy, olej a lze je zamrazovat na horší časy. Keř dorůstá výšky 3-5 m a v jihovýchodní Moravě se plodům říká lidově dřínky. Květy přitahují včely i motýly a černé plody chutnají ptákům. Keř se hodí i jako živý plot, je nenáročný na půdu, a jeho tŕny poskytují ochranu.
