Dobře rostoucí rostliny jsou základem rovnováhy v akváriu. Rostliny produkují kyslík, který potřebují ryby. Spotřebovávají odpadní látky ve vodě a tím ji čistí. Jsou schopny produkovat látky, které podporují činnost užitečných bakterií a naopak omezují růst řas.
Světlo a jeho význam pro rostliny
Světlo musí mít především dostatečnou intenzitu, to znamená že na hladinu by mělo dopadat 4000 - 10.000 luxů. V praxi to znamená, že na litr objemu akvária bychom měli používat zářivky o příkonu 0,4-0,6 W/l podle hloubky akvária a náročnosti pěstovaných rostlin na světlo. U kvalitního LED osvětlení, které vyřazuje světlo s vyšší intenzitou je tato hodnota přibližně poloviční. Je důležité si uvědomit, že zářivka po roku svícení ztrácí výkon a mění spektrum světla, takže je nutné ji vyměnit. LED diody mají životnost podstatně delší, až 5 let. Spektrum používaných zdrojů musí vyhovovat potřebám rostlin tedy maximum světla v červené, teple bílé oblasti.
Fotosyntéza a CO2 v akváriu
Rostliny využívají sluneční záření, oxid uhličitý a vodu k tvorbě energeticky bohatých zásobních látek - cukrů. Jako vedlejší produkt vzniká kyslík a celý proces se nazývá fotosyntéza. Rostliny v akváriu potřebují optimální množství CO2 pro zdárný růst a vitalitu. Ve většině akvárií je CO2 nedostatek, růst rostliny tak stagnuje, rostlina odebírá živiny pomalu a dochází ke vzniku nežádoucích řas. Všechny rostliny na přidávání CO2 do vody reagují velmi pozitivně, tzv. nenáročné rostliny si s jeho dostatkem poradí.
Přidávání CO2 je navíc nejúčinější nenásilnou metodou úpravy pH do hodnot, které vyhovují rybám i rostlinám a to i tvrdé vodě. Pokud nemáme dostatek financí na dávkování CO2 pomocí tlakových lahví, aplikujeme alespoň tekutý uhlík např. formou přípravku CO2 VITAL. Jak zjistím optimální množství CO2 v akváriu? Optimální množství CO2 si v akváriu zjístíte jednoduše, pokud si změříte hodnoty pH a uhličitanovou tvrdost KH. Aby CO2 bylo v akváriu dost, je nutné, aby uhličitanová tvrdost KH byla v rovnováze s pH vody (viz. Karel se nadchl pro akvaristiku. Pořídil si 200 litrové akvárium a pěkně si ho zařídil. Snažil se získat maximum informací, aby mu vše fungovalo. Rostlinkám se ale přesto nedařilo. KH a pH vody mu neladilo. Uhličitanová tvrdost vody byla 5 dKH, ale pH měl 7,4.
Praktické postupy a péče o CO2
Zkoušel použit přípravky na snížení pH, ale ty měly jenom krátkodobý účinek. pH se tvrdošijně vracelo zpátky. Trochu pomohlo, když upravil výtok filtru tak, aby nečeřil vodu. Pořád to ale nebylo ono. Pak ho napadlo, že na internetu hodně četl o CO2. Původně jeho aplikaci považoval za jakousi specialitu, vhodnou spíše pro pár nadšenců. Přesto se rozhodl to zkusit. Zakoupil soupravu Biokvas. Když ji naplnil teplou vodou a nasypal do ní aktivační kapsle, začalo do akvária rychle probublávat vznikající CO2. pH vody se během 24 hodin upravilo na žádané hodnoty kolem 6,8. Ani reakce rostlin na sebe nenechala dlouho čekat. Již druhý den začaly vypouštět bublinky kyslíku a rostly jako o závod. Karel byl nadšen. Po čase ho přestalo bavit vyměňovat v Biokvasu náplně a začal přemýšlet o něčem dokonalejším a hlavně pohodlnějším. Rozhodl se investovat a zakoupil Gejzír CO2, soupravu tlakové CO2 láhve s manometrem a jehlovým ventilem. Pomocí počítače bublin si Karel přístroj perfektně vyladil. Dnes si ho nemůže vynachválit. 500g bomba mu v jeho akváriu vydrží asi 3 měsíce a během této doby Karel o Gejzíru ani neví. Zato rostliny o něm ví moc dobře. Rostlina potřebuje pro optimální růst, vitalitu a pěkné vybarvení vyvážený poměr mikro a makroprvků.
Výživa rostlin a doplňkové prvky
Ve většině zaběhnutých akvárií je dostatek až přebytek dusíkatých látek. Některé látky jako např. železo Fe, draslík K, hořčík Mg a stopové prvky jsou ale naopak v nedostatku, což může vést k viditelným příznakům (žloutnutí, opad listů, tvorba skvrn na listech…). Tzv. nenáročné rostliny si s nedostatkem výživy dokáží poradit lépe než tzv. rostliny náročné. Mají hluboký a rozsáhlý kořenový systém, kterým si živiny chybějící ve vodě dočerpají ze dna. Přesto řada z nich i tak velmi pozitivně reaguje na přihnojení kořenovými hnojivy např. kuličkami BIVOJ. Tzv. náročné rostliny je nutno pravidelně přihnojovat vhodným kapalným hnojivem. Z naší nabídky doporučujeme Bioflor nebo Colour Fe+. Některé stopové prvky je dobré do akvária přidávat samostaně pomocí hnojiv obsahující pouze danný prvek např. Rostliny ve Zdenkově akváriu pořád neměly tu správnou zeleň. Byly bledě zelené a nejmladší listy byly téměř žluté. Pomocí testu Ferrin Zdenek zjistil, že ve vodě je nedostatek železa. Zakoupil si přípravek Colour Fe+ obsahující železo a další stopové prvky na pěkné vybarvení rostlin. Rostliny na jeho přidání rychle zareagovaly a do týdne dostaly krásně zelenou barvu. Zdenek byl spokojený a přidával Colour Fe+ každých 14 dnů po výměně vody. Asi po 2 měsících si ale všiml, že rostliny nejsou úplně v kondici. Starší listy jim začaly černat, na mladších listech se objevovaly "žlutá okénka" mezi žilkami. Železa ale bylo ve vodě dost, spíše dokonce čím dále více. Zdenek zapátral na internetu a dozvěděl se, že by to mohlo být nedostatkem manganu. Ten se na rozdíl od jiných stopových prvků udrží ve vodě jen krátkou dobu. Zkusil ho přidat přípravkem Mangan+ a záhy zjistil, že jeho úvaha byla správná. Po krátkém experimentování se mu osvědčilo následující hnojení. Jednou za 14 dnů přidal po výměně vody Colour Fe+.
Filtrace a kvalita vody
Způsob filtrace zásadně ovlivňuje kvalitu vody. Základní chybou je, že převážná část filtračních zařízení akvárium příliš agresivně prokysličuje, dochází tak k nadbyternému promíchávání vody a vzduchu. Ve vodě se pak rozpouští daleko více kyslíku než je to obvyklé v domovině většiny akvarijních ryb a rostlin. Současně dochází k vypuzování CO2. Zvedá se pH vody často vysoko nad 7.5 a stopové prvky jsou oxidovány do forem, které jsou pro rostliny nepřijatelné. Jak tedy správně filtrovat? Filtraci můžeme obecně rozdělit na mechanickou (zachycení hrubých nečistot), chemickou (zachycení nežádoucích chemických látek na speciálních sorbentech) a biologickou (rozklad nežádoucích látek pomocí bakterií). Nejúčinnější filtr bude tedy logicky takový, který bude mít různé druhy filtračních náplní a zaručí všechny tři stupně filtrace. regulovatelný výkon čerpadla umožňující nastavit průtok na minimum → nedochází k nadměrnému čeření vody, které podporuje růst řas a zhoršuje růst rostlin.
Jednou z nejdůležitějších vlastností vody je stupeň její kyselosti nebo zásadovosti tzv. pH. Většině ryb a rostlin vyhovuje mírně kyselé pH s hodnotami asi od 6,4 do 7,2. PH vody ovlivňuje hlavně množství uhličitanů ve vodě tzv. Co je to biologický způsob filtrace? Biologický způsob filtrace je čištění akvarijní vody přes dostatečně objemné medium, cca 0,5-2% z objemu vody v akváriu. V médiu se vyskytují užitečné bakterie, které rozkládají nečistoty a odpoadní látky. Voda by měla přes takto objemné medium protékat pomalou rychlostí tak, aby se objem akvária přečerpal asi za hodinu. Výtok filtru by měl být umístěn asi 5-10 cm pod hladinou, aby nedocházelo k nadměrnému čeření vody a vypuzování CO2 z ní. Při tomto způsobu filtrace dosáhneme toho, že bakterie ve filtru stačí rozkládat zachycené nečistoty, nedochází k vypuzování CO2 a zvyšování pH do alkalické oblasti. Biologickou filtraci je dobré podpořit pravidelným vysazováním prospěšných bakterií.
Substrát a zakořenění rostlin
Substrát je nezbytný pro dobré zakořenění rostlin. Volíme substrát, který nám neovlivní chemizmus vody a má vhodnou zrnitost. Nejvhodnější je drobně zrnitý substrát (1-3 mm) s vnitřní pórovitostí, který nesléhá. Dno je tedy optimálně provzdušněné a dobře vede teplotu. Vnitřní pórovitost mnohonásobně zvětšuje plochu pro osídlení bakteriemi. Substrát má proto velkou čistící schopnost a daleko lépe se v něm odbourávají odpadní látky.
Střihání a tvarování rostlin
Rostliny by měly být pravidelně zastřihovány, aby si zachovaly pěkný tvar. O akvarijních rostlinách toho bylo již samozřejmě napsáno i vytištěno mnoho, začátečník však v přemíře údajů snadno zabloudí nebo je jejich množstvím dokonce znechucen. Proto jsem se v následujícím textu pokusil shrnout všechny důležité informace pěkně dohromady. Snažil jsem se nezacházet příliš do podrobností, ale zároveň nezapomenout na nic důležitého. Obrázky lze kliknutím zobrazit v původní velikosti.
Jak začít s akvarijními rostlinami: praxe a tipy
I. Úplně nejlepší je rostliny dostat nebo zakoupit od jiného akvaristy. Kromě nemalé finanční úspory mají tu výhodu, že rostly pod vodou (submerzní rostliny) a v našem akváriu se snadněji adaptují na nové podmínky. Pěstírny totiž z ekonomických důvodů pěstují drtivou většinu rostlin klasicky na vzduchu (emerzní rostliny). Po jejich ponoření pod vodu musí rostliny tzv. Rostliny rostou v plastovém košíčku o průměru 5 cm, vyplněném minerální vatou a s několika kamínky na dně. Košíček se před odesláním zavaří do folie, ve které má rostlina dostatečně vlhké prostředí a nehrozí z něj prosáknutí vody. V balení bývá obvykle do devíti stonků, ale může obsahovat třeba i jen tři košatější. Svazek několika sepnutých stonků. Buď jde o stonkové rostliny ustřižené přímo v akváriu, nebo takové, které nemají klasické kořeny, takže by v košíčku nerostly (i když se do něj někdy pro převoz též zabalí).
II. Kelímek otevřeme a celý gelový koláč opatrně vyklopíme. Gel bez kořínků snadno odloupneme prsty. Zbytek s rostlinkami rozdělíme na menší dílky a gel pod pomalu tekoucí vodou opatrně odstraníme. Nejvíce se mi osvědčilo párátko, jehož ostřejším koncem projíždím podél kořínků, takže se gel vodou sám vyplavuje. Vata často nejde snadno vytáhnout, nebudeme proto riskovat poškození rostlin a košíček raději rozstřihneme. Na dně zůstane několik kamínků, které tam byly kvůli stabilitě košíčku. Minerální vatu opatrně vertikálně rozdělíme na více dílků. Postupujeme pomalu a trpělivě, jemné kořínky bývají navzájem silně propletené. Některé je samozřejmě třeba zpřetrhat, ale dáváme pozor, aby to nebyly kořínky hlavní (dlouhé a silnější).
III. Zavadající nebo poškozené lístky a lístky na spodní části stonku, který půjde do substrátu odstřihneme. Košatější stonky můžeme rozstříhat na několik samostatných kusů. Stonky vždy stříháme nůžkami, nikdy je netrháme rukou. Kořínky rostlin horizontálně zastřihneme (neplatí samozřejmě pro pěstované in-vitro). Někdo nechává kořínky max. 1 cm dlouhé, doporučuje se i zkrácení na třetinu původní délky. Já je nechávám dlouhé cca 2 cm od konce stonku. Kořínky se zastřihávají z několika dobrých důvodů. Rostlinu po zasazení donutíme věnovat pozornost vytváření kořínků nových a ona pak dobře zakoření. Dalším plusem je mnohem snazší sázení. Kořínky lze ustřihnout již při vyndávání z minerální vaty a tím si ušetřit část práce s jejím odstraňováním. Rostliny z pěstíren nebo i od jiného akvaristy mohou obsahovat (a často obsahují) vajíčka plžů nebo i jiné, pro nás nežádoucí živočichy (např. pijavice, ploštěnky, hlístice).
IV. Esteticky lépe působí zasazení rostlin stejného druhu do jednoho trsu (chumlu, skupiny), než různé rostliny sázené na přeskáčku po akváriu. Rostliny stejného druhu pohromadě i lépe prosperují. Solitéry např. echinodorus se pochopitelně sází samostatně a s dostatečným volným prostorem kolem, protože se mohou rozrůst do značné šířky. Rostliny sázíme podle jejich maximální výšky, do které by měly v akváriu narůst. Výšku bereme s rezervou, většinou budou ještě o něco vyšší. Při standardním layoutu patří nejvyšší rostliny logicky k zadnímu sklu, menší doprostřed a k bočním sklům, nejnižší dopředu.
Je snazší sázet do akvária jen částečně napuštěného vodou, u kobercových rostlin jen do mokrého substrátu. Potom lze dolít část vody, zasázet středně vysoké rostliny, opět dolít vodu, zasázet nejdelší stonkovky a nakonec dopustit zbytek. Proti zvíření substrátu pomůže malý talíř položený na dno, od kterého se proud vody bude odrážet. U malých nádržek lze nalévat přes dlaň ruky dotýkající se prsty skla. Mechy a jim podobné přivazujeme polyesterovou nití (přírodní rychle degraduje) nebo tenkým vlascem, lepíme sekundovým lepidlem (nesmí být jedovaté pro vodní prostředí! - zkontrolujeme symboly a popis na obalu) nebo gumičkujeme na dekorace (kameny, kořeny, větve, kokosovou skořápku atd.).
Mech lze vložit i mezi dvě nerezové mřížky, které se sváží nití nebo zafixují gumičkami. Mech proroste, zahustí se a později můžeme spodní mřížku odstranit. Nepřivazujeme velké a tlusté shluky mechu, ale naopak jen pár delších vláken, které po upevnění ještě přestříháme. Z každého lomu začne vyrůstat nové vlákno a mech se časem stane krásně kompaktním. Rostliny rostoucí z oddenku (např. anubiasy, bucephalandry, microsorum) přichytáváme na dekorace podobně jako mechy. Oddenek nesmí být zanořený v substrátu, protože by mohl zahnívat a celá rostlina nakonec zahynout. Oddenek lze též položit na substrát nebo části bez listů zasadit šikmo do substrátu, rostlinu zatížit a nechat vyrůst kořínky, které časem do substrátu prorostou a oddenek zafixují. Je zde však riziko zaházení oddenku substrátem ryjícími rybami nebo námi při údržbě, a pak hrozí zmíněné zahnívání.
Menší rostlinky (např. Stonkové rostliny - bacopy, hygrophily, ludwigie, rotaly...) sázíme pinzetou s odstupem mezi stonky 3-4 cm. Stonek zasuneme dostatečně hluboko do substrátu, nejlépe 2-4 uzliny (body, z nichž vyrůstají listy), druhou rukou ho v pozici přidržíme a pinzetu opatrně vytáhneme. Ke stonku pak přihrneme substrát a srovnáme povrch do roviny. U rostlin s listovou růžicí tzv. srdíčkem (např. cryptokoryny, echinodory, valisnerie) dáváme pozor, aby srdíčko bylo vždy nad substrátem - kvůli snadnějšímu protrhávání listů a rovněž aby srdíčko v substrátu nezahnívalo. Podle druhu rostliny a našeho záměru sázíme s mezerami až několik centimetrů od sebe.
Rostliny s mohutnějším kořenovým balem vyhrábneme v substrátu dostatečně hlubokou jamku, rostlinu v ní jednou rukou přidržíme a druhou rukou zahrneme substrátem. Plovoucí rostliny s listy pouze položíme na hladinu. Mají rády klidnou vodu, žádný velký proud a putování po hladině, listy nesmí být pod vodou. Rovněž kapky trvale dopadající na listy mohou omezit růst; aby plovoucí rostliny zcela nezarostly hladinu, lze vytvořit různé zarážky nebo kruh ze vzduchovací hadičky.
Ostatní plovoucí rostliny nebo rostliny, které mohou splývat, musíme sázet opatrně, aby nedošlo k jejich poškození ostrými kamínky substrátu. Rostliny, které mají vytvořit koberec (např. kobercové rostliny) nebo s hlízou či cibulkou, vyžadují pečlivější přístup. Dále jsou zde poznámky o různých typech rostlin a jejich specifických způsobech výsadby, které mohou být užitečné pro konkrétní druhy.
P.S. Děkuji za fotografie rostlin v košíčku a in-vitro. Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce.
tags: #pestovani #rostlin #na #akvarijnich