Když jí budete znát, potkáte ji jako suchomilný plevílek poměrně často v chodnících, na náměstích, podél cest a silnic... viděl jsem jí i na Václavském náměstí v Praze. Když jednou dojdou klobásy a hranolky, víte, že je tam i šrucha... Stačí si kousek vyškubnout a přesadit na zahrádku, do týdne se rozroste. Od její vzpřímenější příbuzné s většími lístky je potřeba koupit si semínka.
Co je šrucha zelná a kde roste
Šrucha zelná (Portulaca oleracea) neboli portulák či kuří noha je rychle rostoucí bylinná letnička s masitými oválnými listy a dužnatými, hustě větvenými lodyhami rostoucími při zemi. Mezi listy se od července do října objevují drobné žluté kvítky. Šrucha je tradiční zeleninou napříč kontinenty. Po staletí se pěstuje v zemích Středního východu a v Asii. V 16. století byla populární i v Evropě.
Rozšíření a vzhled
Vyskytuje se téměř po celém světě. Od Severní Afriky, přes Evropu (včetně České republiky), blízký východ, Asii, Indický subkontinent, až po Malajsii a Australasii. Má hladký, načervenalý, většinou plazivý stonek. Listy jsou střídavě seskupeny v lodyhách a stopkách. Žluté květy jsou až 6 milimetrů široké. Semena se tvoří v malém lusku, který se otevře, když dospějí.
Chuť a použití v kuchyni
Pro svoji mírně kyselou a slanou chuť je používána v kuchyních v téměř celé Evropě, na Blízkém východě, v Asii a v Mexiku. Jedlé jsou stonky, listy i poupata květů. Šrucha může být využita jako součást salátu, opečena na pánvi či připravena jako špenát. Je vhodná také do polévek a omáček. Australští domorodci z ní dělají chleba. Šrucha zelná je součástí tradiční čínské medicíny. Mezi její aktivní složky patří: noradrenalin, vápenaté soli, dopamin, DOPA, kyselina jablečná, kyselina citronová, kyselina glutamová, kyselina asparagová, niacin, alanin, glukóza, fruktóza a sacharóza.
Nutriční bohatství a zdravotní benefity
Šrucha zelná obsahuje omega-3 mastné kyseliny (zejména ALA), vitamíny A, C a E, hořčík, draslík, vápník a železo. Listy a stonky jsou bohaté na minerály a antioxidanty. Díky obsahu omega-3 mastných kyselin může šrucha podporovat zdravé srdce, zlepšit paměť a působit blahodárně na imunitní systém. Přispívá také k ochraně kůže a zraku díky vitamínům A a C a příznivému vlivu na kolagen.
Ekologie, pěstování a výsadba
Jde o nenáročnou rostlinu, která preferuje dobře propustnou, spíše písečitou půdu na teplém a slunném místě. S přímým výsevem na záhon počkáme, až po ledových mužích v polovině května; dubnové výsevy překryjeme bílou netkanou fólií. Průběžně vyséváme až do srpna. V květináči na vnitřním okenním parapetu můžeme šruchu vysévat celoročně. Konzumujeme optimálně mladé listy (natě) před rozkvětem. Ostřejší a svíravé tóny v chuti jsou ráno způsobené kyselinou jablečnou; během dne se kyselina jablečná metabolizuje, sbíráme proto listy při plném slunci v poledne nebo odpoledne.
Užití ve vaření a praktické tipy
Čerstvé listy se hodí hlavně do nejrůznějších salátů, pomazánek, zálivek a dipů, nejlépe chutná s rajčaty a okurkou či nasladko s citrusovými plody, medem a mandlemi. Lze jí také zdobit hotové pokrmy a používat ji jako rukolu, polníček či špenát. Mladé výhonky lze přidat do salátů, smoothie, sendvičů i polévek. Šrucha je vhodná i do polévek a omáček, a její chuť bývá v kuchyni vysoce ceněna pro svou svěží, lehce nakyslou a slanou notu.
Šrucha jako plevel a její význam pro zahradu
Ve světě bývá šrucha často vnímána jako plevel, avšak mnozí zahradníci ji pěstují záměrně pro její nutriční a léčivé hodnoty. Šíří se rychle a tvoří husté koberce; často roste na skládkách, okrajích cest, mezi dlažbou či na záhonech. Když keřík jenom podkopnete a nevyhrabete, zavadne. Ale jelikož jsou lístky sukulentní, rostlina vydrží několik dní na slunci bez vody a když přijde déšť, opět zakoření a vegetuje.
Šrucha zelná je považována za jednu z nejbohatších rostlin na omega-3 mastné kyseliny a je vyhledávaná i v civilizovaných kuchyních. V některých zemích se pěstuje jako zelenina a její pěstování na zahradě je jednoduché, a to i v interiéru. Když ji najdete mezi dlažbou či na okraji cest, není třeba ji hned vytrhávat - může být cenným doplňkem jídelníčku.
Zapomenutá superpotravina, přírodní lék z vlastní zahrady
Medicínské a veterinární poznámky
Šrucha byla známá už ve starověkém Egyptě, kde se používala jako léčivá rostlina i jako součást pokrmů. Řecký lékař Dioskoridés ji doporučoval k léčbě zánětů a hadího uštknutí. V tradiční čínské medicíně se užívá mimo jiné při léčbě průjmů, infekcí močových cest i ušních zánětů. V lidovém léčitelství se tato rostlina používala při bolesti hlavy, kašli, popáleninách, artritidě a dalších nemocech.
Vědecké studie z roku 2023 naznačují, že šrucha má potenciál v léčbě poruch nervového systému a může být slibnou terapeutickou sloučeninou pro zvládání Alzheimerovy a dalších poruch. Budou však potřeba další preklinická a klinická hodnocení, aby se potvrdily neuroprotektivní účinky.