Tuto dřevinu můžeme najít také pod označením ampák, evodie nebo čtverák a angličtina nabízí zvukomalebné pojmenování „bee bee tree“. U nás se zatím pěstuje spíše v botanických zahradách, parcích či arboretech, ale postupně se stává oblíbeným i mezi včelaři, protože nabízí potravu včelám v našich podmínkách i v pozdním létě.
Co je ampák hupejský a kde pochází
Budeme-li hledat domovinu ampáku, dostaneme se do podhorských oblastí Číny. Jde tedy o poměrně exotickou záležitost, zatím s minimálními informacemi o biologii v klimatických podmínkách střední Evropy. Nicméně informace z parků v České republice uvádí v okolí mateřských stromů hojné semenáčky. V USA, kde se začal pěstovat o něco dříve, se na některých lokalitách již projevuje jeho negativní stránka, a tou je jeho invazní potenciál. Za vhodných podmínek se tam ampák dosti nevybíravě šíří. Ampák je řazen do čeledi routovitých (Rutaceae), kam spadají například i citrusy nebo u nás rostoucí třemdava bílá. Samotný rod Tetradium (dříve Euodia) zahrnuje zhruba 50 druhů původem ve východní Asii, Austrálii a Polynésii. Někteří zástupci tohoto rodu jsou využíváni v místním lidovém léčitelství.
Hlavní druhy v Evropě a jejich vzájemné vztahy
Podíváme-li se na konkrétní nabídku druhů ve střední Evropě, tak nejčastěji nabízeným a nejlépe dostupným je ampák Daniellův (Tetradium daniellii), případně ampák hupejský (T. hupehensis). Některými studiemi bývají tyto dva druhy vnímány jako jeden druh, jiní autoři zase označují ampák hupehejský jako poddruh ampáku Daniellova. Není to úplně jednoznačná záležitost, proto se člověk nesmí divit, že v nabídkách zahradnictví nachází tyto druhy v různých názvoslovných formách. Z dalších druhů, dostupných zejména v Maďarsku a jižní Evropě, jde o Tetradium henryia T. Na dalších řádcích bude pojednáno o prvních dvou zmiňovaných druzích, které, jak bylo zmíněno, bývají často zaměňovány či ztotožňovány. Jejich domovinou je východní Asie, konkrétně Čína, Severní a Jižní Korea.
Invazní rizika a zodpovědné rozhodování v Evropě
Mimo svůj původní areál rozšíření byl ampák dovezen do USA, a to počátkem 20. století. Již od 50. let jsou zde hlášeny úniky do volné krajiny z původních výsadeb. Dnes je tu strom dokonce veden jako invazní druh a jeho výskyt je soustředěn především na jihovýchodě země. První zmínka o ampáku v Evropě pochází z roku 1907, šlo ovýsadbu ve slavné botanické zahrady Kew Gardens v Londýně odkud se rozšířilo mnoho dalších invazních druhů. Dnes je strom nabízen v zahradnictvích v řadě zemí Evropy. Je zde pěstován jako okrasná i nektarodárná dřevina.
Vzhled, pěstění a botaniky ampáku
Dospělý strom dorůstá výšky až 20 metrů, ale pěstuje se i v keřovité formě. Roste poměrně rychle (zpočátku až 1 metr za rok) a mívá širokou polootevřenou korunu. Jedná se o opadavou dřevinu. Má velké lichozpeřené kožovité listy, tvořené 5-9 široce vejčitými tmavě zelenými lístky, dlouhými cca 5-15 centimetrů. Borka je hladká, tmavě šedá. Strom vykvétá už ve 4. roce života. Květenství je dlouhé 3-20 cm, vlastní kvítky jsou 4-5četné, zpočátku bílé, postupem času zhnědnou a jsou výrazně aromatické. Plody jsou cca 1 cm velké tobolky se dvěma černými lesklými semeny. V našich podmínkách kvete od konce června do konce srpna. Jednotlivé rostliny nakvétají postupně, takže souhrnně kvetou zhruba měsíc. Nejprve kvetou pouze květy samčí, které po odkvětu opadávají, a teprve později se rozvíjejí poupata květů oboupohlavních, ze kterých se po opylení vytvoří semena. Plně vzrostlý dospělý strom disponuje až 20 tisíci květy, které jsou navštěvovány včelami v průběhu celého dne. Ampák preferuje lehčí kyselejší půdy s dostatkem vláhy, nicméně půda nesmí být trvale podmáčená. Je to spíše strom slunných stanovišť. Je poměrně odolný vůči znečištění ovzduší, což z něj dělá vhodnou dřevinu pro pěstování ve velkých městech či v blízkosti frekventovaných komunikací. Poměrně hůře však snáší mráz, zejména v raném stadiu vývoje, nejvíce trpí semenáčky.
Květenství, nektar a role pro včely
V době květu produkuje velké množství pylu a nektaru. Jde tedy o výbornou potravu pro včely (a samozřejmě i pro řadu druhů divoce žijícího hmyzu). A to dokonce v době, kdy již mnoho dřevin nekvete, tedy během vrcholného až pozdního léta. Zároveň je tu ale určitá skrytá neznámá v podobě možného invazního šíření, jak se v dnešní době ukazuje na jihozápadě USA.
Odpovědný přístup k výběru a pěstování nových druhů
Co tedy s tím dále dělat? Dostáváme se tak nejen na úroveň této jedné dřeviny, ale i celé řady dalších, včetně populární komule Davidovy, tzv. motýlího keře. O komuli již velmi dobře víme, že i na našem území je schopnáVery dobře zplaňovat a přežívat v přírodě. Ve státech na západ a jih od Česka je již komule velmi problematickým druhem srovnatelným s křídlatkami u nás. Proto je zapotřebí před pěstováním a zaváděním jakýchkoli nových druhů zvážit všechny možné výhody a rizika. Máme se orientovat pouze na pěstování původních druhů rostlin a dřevin, nebo to vůbec neřešit a obohatíme si přírodu exotikou z celého světa? Oba přístupy mají svá rizika. I při pěstování původních druhů nejsou většinou použity lokální odrůdy a tak dochází ke genetické erozi planých druhů. Sice není viditelná, ale je velmi častá. Druhý přístup pak může v některých případech vést až k lokální eliminaci některých původních druhů, či ke změně stanovišť, zarůstání stepí, luk či břehových porostů. Protože predikce toho, co se stane úspěšným invazním druhem je velmi obtížná, nejlepším prediktorem je znalost o chování druhu jinde. Pokud už víme, že ampák se chová invazně v oblasti klimaticky podobného prostředí severní Ameriky, a víme, že i v Česku se dobře rozmnožuje, pak není asi od věci jej raději nepěstovat, i když není (zatím) na žádném seznamu legislativně zakázaných druhů. To není ani komule, o níž můžeme říci, že její invazní potenciál je vysoký, a na základě našich znalostí ji nemůžeme doporučit kpěstování. Její semena jsou stejně jako u ampáku velmi malá a dobře se tak šíří. Na druhou stranu není potřeba se zcela vyhýbat novým věcem, ale přijímat je s rozvahou a mírou. Je možné tolerovat pěstování netradičních a cizích rostlin v zahradách, parcích či na jiných obhospodařovaných plochách, ale jen těch, u kterých víme, že se nechovají invazně. V zahradách budou takové druhy více pod kontrolou a jejich možnost šíření je omezena, případně se dají zlikvidovat (ale nedokážeme si představit, jaká přesvědčovací kampaň by musela být provedena u již zmiňované komule). Do volné krajiny (mimo zastavěná území) se ani tyto cizí druhy vysazovat bez povolení nesmí, což říká zákon o ochraně přírody a krajiny (114/92).
Konkrétní pěstování ampáku hupejského
Čtverák Hupejský - rychle rostoucí strom, který je vhodný jako solitéra, dorůstá do výšky 10 - 12 m. Koruna je polootevřená, široce vějířovitá. Borka je hladká, tmavě šedá. Listy jsou zelené, tvarově vejčité a zužují se do špičky. Horní strana je tmavě zelená, spodní pak světlá. Na podzim se barví do žluta. Květy jsou bílé, uskupeny v latách o délce 10 - 15 cm, někdy mohou být vybarveny do žluté nebo růžové barvy. Jsou voňavé. Objevují se od července do srpna. Po odkvětu se objevují načervenalé plody. Pěstování: Vyžaduje propustnou a živnou půdu. Umístění na slunci nebo v polostínu. Je mrazuvzdorný.
Ampák hupejský (Tetradium hupehensis), známý také jako "včelí strom", je okrasná dřevina původem z východní Asie. Dorůstá výšky 5-10 metrů a může růst keřovitě nebo stromovitě. Jeho hlavní předností je pozdní kvetení od konce července do září, kdy poskytuje důležitý zdroj nektaru pro včely. Ampák je plně mrazuvzdorný do -30°C a preferuje slunné až polostinné stanoviště. Daří se mu v propustné, živné půdě, která je mírně kyselá až neutrální. Vyžaduje dostatek vláhy, ale nesnáší zamokření. Pro optimální růst a bohaté kvetení je vhodné zajistit humózní, dobře odvodněnou půdu.
V neposlední řadě je třeba poznamenat, že Evodie, známá také jako ampák, čtverák či včelí strom, je také popisována jinými názvy a latinským Tetradium daniellii var. Hupenhensis. U nás se pěstuje převážně v botanických zahradách, parcích či arboretech a postupně se dostává i do běžných zahrad. Kvete až na konci léta, kdy v přírodě bývá potravy pro včely málo, a proto ji včelaři oceňují pro pozdní letní a časný podzimní sběr nektaru.

Jak správně násad krytí a péče o mladé sazenice
Semena ampáku nejprve namočte na 24 hodin do vody a poté je stratifikujte ve vlhkém písku v lednici po dobu 1-2 měsíců. Takto připravená semena vysejte do spařeného výsevního substrátu, ideálně do skleníku nebo pařeniště. Teplota pro klíčení by měla být min. Vzrostlé rostlinky přesaďte na slunečné a teplé stanoviště, příp. Půda by měla být propustná a výživná. Ampák je mrazuvzdorná rostlina, avšak první tři roky je vhodné rostlinku přemístit do bezmrazé místnosti. Nejlepší období pro výsadbu stromů je od října do března, samozřejmě jen pokud nepanují třeskuté mrazy.
Pro zahradní pěstování je důležité volit slunné či polostinné stanoviště a zajistit odvodněnou, mírně kyselou až neutrální půdu. Mladé sazenice vyžadují ochranu před mrazem a vlhkost u kořenů zůstává klíčová pro úspěšný rozvoj stromu.