Vše o liliovníku tulipánokvětém bude představeno prostřednictvím výběru a uspořádání informací z poskytnutého textu. Text zahrnuje popis druhu, jeho původ, vzhled, květy, plody, ekologií, působení v Evropě a v České republice, využití dřeva, možnosti pěstování a historické souvislosti.
Co je liliovník tulipánokvětý a odkud pochází
liliovník tulipánokvětý je listnatý strom z čeledi šácholanovitých (Magnoliaceae), kam patří třeba magnólie. Původ: Severní Amerika, kde celkem běžně roste v přírodě, především v údolních nivách kolem řek. Do Evropy byl liliovník poprvé dovezen v roce 1663. Mohutný rychle rostoucí opadavý strom dosahující výšky i přes 40 metrů, v domovině i více.
Vzhled stromu a jeho charakteristiky
Koruna je zprvu vystoupavá, větve nasazené v ostrém úhlu, postupně se mění v oválnou, široce rozložitou. Kůra je zprvu hladká, šedá, až ve stáří se mění na slabě rozbrázděnou šedou nebo šedočernou borku. Listy jsou střídavé, velmi nápadné, připomínající tvarem lyru, zpravidla čtyřlalonaté, oboustranně lysé s dlouhým řapíkem. Na podzim se barví nápadně žlutě, později bronzově. Letorosty má článkované se žlutými, mírně vystouplými lenticelami, nejprve modravě ojíněné, pak do hněda. Listy střídavé, lyrovitého tvaru s čepelí o 4-6 lalocích, v zimní i letní době různého odstínu zelené.
Květy a plody
Květy tulipánokvěté jsou kalichovité a připomínají tulipán. Objevují se jednotlivě na koncích letorostů. Mají zelenooranžovou barvu a slabě voní. Květy jsou velké, koncové, oboupohlavné, 6četné; korunní lístky jsou žlutozelené až žluté s oranžovým pruhem; kališní lístky 3 zelené, brzy opadávající. Květy vydrží maximálně 24 hodin. Plodem jsou křídlaté nažky 0,4-0,8 cm, tvořící souplodí o délce 4-8 cm; křídlo je asi 3-4 cm dlouhé.
Ekologie a nároky na stanoviště
Světlomilný druh preferující hluboké, vlhčí a úživné půdy. V mládí snáší boční zástin, pro pěkné kvetení potřebuje volnou korunu. Kvete již od 10 let věku. Na vláhu je relativně náročný, nemá rád v létě vysýchavé půdy. Neroste dobře v těžké jílovité půdě. Vhodné pH 4-6. Je odolný vůči klimatickým výkyvům, výjimečně bývá poškozován mrazy. Celkem tolerantní ke znečištěnému ovzduší průmyslových oblastí, vhodný do měst, ale nesnáší zasolení půdy.
Využití a význam dřeva
Dřevo liliovníku je lehké, měkké a snadno se zpracovává. V Evropě je využíváno zejména na nábytek a dýhy, dále na překližky, obalový materiál, hračky, vlákninu aj. Je používáno jako náhrada jehličnatého dřeva; známé jsou i kanoe vyřezávané z kmenů. Dřevo je světlé s bělem, jádro může být světle žlutavě hnědé až hnědé, někdy zelenavým nádechem. Letokruhy jsou dobře zřetelné, dřevo roztroušeně cévnaté. Objemová hmotnost při 12 % vlhkosti 380-450 kg.m-3.
Rozšíření a historické souvislosti v Evropě a ČR
Rozšíření: Severní Amerika, Evropa (od 17. století). V Evropě často jako okrasná dřevina v parcích a zahradách. Do České republiky byla introdukována poprvé kolem roku 1665, první české zápisy jsou z roku 1865, s pozdějšími kulturními kulturními výsadbami od roku 1880 (např. Medio-pictum, Integrifolium). Jako strom vhodný pro solitérní výsadby se uplatňuje v parcích, městské zeleni a zahradách. U nás roste pomalu; po 10 letech 2-3 m, po 20 letech 5-8 m, po 40 letech kolem 15 m. V Evropě patří k nejvyšším exemplářům, s některými památnými stromy v různých lokalitách. V ČR se taxon vyskytuje relativně často, ale spíše v nižších polohách; horské polohy namrzají, výsadby proto nedoporučujeme. V současné době se liliovník vyskytuje běžně ve větších městech, dobře odrůstá a kvete.
Hlavní výhody pro městské prostředí a dendrologické využití
Dobře snáší sucho a znečištěné prostředí, což je vhodné pro městské prostředí. V zahradnické praxi se používá především jako solitéra nebo do malých skupinových výsadeb. V Evropě se používá i více kultivarů, avšak výsadba původního druhu převládá. V evropských poměrech není druh využíván jako lesnická hospodářská dřevina.
Podrobnosti o pěstování a množení
Možnosti pěstování: nejlépe se uplatní jako solitérně rostoucí dřevina; vyžaduje slunné nebo mírně zastíněné a teplé stanoviště, svěží až mírně vlhké, humózní půdy; nesnáší extrémní sucho ani extrémně mokré půdy. Množit lze generativně z naturalizovaných exemplářů, semenová klíčivost je nízká. Semena sbíráme, jakmile zhnědnou souplodí, a je vhodná studená stratifikace. V ČR je taxon častější, ale namrzá v horských oblastech; větší exempláře jsou k vidění ve Praze, Průhonicích, Lednicko-Valtickém areálu a dalších. Po stránce praktického využití v lesních porostech by stálo za to vyzkoušet jej i v našich podmínkách.
Historické a kulturní poznámky
Jako státní strom států Kentucky, Tennessee a Indiana. V Americe bývá též nazýván žlutý topol (Yellow Poplar) kvůli podzimnímu zbarvení. V Ottově slovníku naučném je chváleno jeho významné místo a obdiv k němu vyjádřený; původní i současná literatura potvrzuje dekorativní a praktické kvality stromu.
Typické vlastnosti a rozhraní v konkrétních oblastech
Specifické parametry: výška až 35-50 m (v Evropě často do 40 m), průměr kmene nad 2 m, koruna široká, bahně zbarvená; květy 3 kališní lístky a 6 korunních lístků, délka květu 4-6 cm, plod 4-8 cm dlouhé, křídlaté nažky 0,4-0,8 cm. Listy mají 4-6 laloků, délka 8-15 cm; na podzim žloutnou. Pupeny s palisty, borka šedohnědá a rozbrázděná u starších stromů. Liliovník má rychle rostoucí dřevinu a bohatý kořenový systém.
Klíčové fakty pro zahradníky a dendrology
V Evropě se liliovník pěstuje jako okrasná dřevina v parcích a zahradách. V České republice je vidět v památných lokalitách a zahradách a je doporučován pro solitérní výsadby s ohledem na velké rozměry a vzhled listů.
tags: #liliovnik #tulipanokvety #paskov