Živý plot je velmi oblíbeným způsobem, jak schovat zahradu před pohledy kolemjdoucích a sousedů i před ostrým sluncem. Jedná se o přirozenou součást zahrad. Živý plot také zútulňuje prostředí, snižuje hlučnost a prašnost a zlepšuje mikroklima.
Jak vybírat druhy pro živý plot a proč variabilita dělá z plotu jedinečnou součást zahrady
Volba živého plotu je ovlivněna lokalitou, jejím charakterem, výsadbou na konkrétním pozemku, který chceme oplotit a okolní výsadbou, ale i konkrétními budovami na pozemku, jejich architekturou, vzhledem a účelem. Živé ploty mohou být tvarované - pravidelně stříhané do konkrétních tvarů, a nebo volně rostoucí. Výbornou alternativou klasických živých plotů je hlohyně se svými barevnými tobolkami. Přes tento trnitý keř nepronikne žádný zloděj, vyhýbají se mu dokonce i kočky. Hlohyně dorůstá až do 3 metrů a od května ozdobí vaši zahradu bílými kvítky. Její plody pak tvoří výbornou potravu pro ptáky, takže budete mít na zahradě stále živo a veselo.
Oblíbenou rostlinou je také buxus. Ten má téměř nulové nároky na péči. Mezi nejoblíbenější kultivary patří zimostráz obecný a zimostráz malolistý. Oběma se dobře daří v polostínu a ocení pravidelnou zálivku. Ačkoli ho možná znáte z nižších plotů, dorůstá se až úctyhodných 10 metrů. Od března do dubna kvete a v říjnu se můžete těšit na jeho typické třírohé tobolky. Do zahradnické módy posledních let jednoznačně přišel ptačí zob. Neopadavý keř se zlatými, zelenými či panašovanými listy sice roste pomalu, ale výsledný plot z něj je velmi hustý a neprostupný. Živý plot můžete vysázet i z mahonie. Ta se bohatě větví a krásně kvete. Žluté kvítky od září vystřídají černomodré plody, které změní pohled na rostlinu i vaši zahradu. Na živé ploty se perfektně hodí i rozsochatý tis. Nevadí mu slunné ani stinné stanoviště, ovšem nesnese přílišné sucho.
Živý plot můžeme vypěstovat prakticky téměř z každé dřeviny, proto většinou záleží hlavně na vašich požadavcích, možnostech a vkusu. Pokud pak živý plot chcete vkusně doplnit nějakými keři tak, aby vaše zahrada vypadala v každém ročním období trochu jinak, zvolte muchovníky, aronie, rakytníky, hlošiny, dříny, nebo svídy. Nastal čas vyzdobit okenní parapety a balkony truhlíky a nádobami s krásnými letničkami. Ať už máte rostliny z vlastní předpěstované sadby, nebo jste využili širší nabídky zahradnictví, máte nejvyšší čas na výsadbu balkonových rostlin. Čím více zeleně na zahradě, tím lépe. Proč tedy i obyčejný plot nenahradit tím živým?
Principy a kritéria pro výběr i výsadbu: od stanoviště až po údržbu
Jednak chrání zahradu před větrem, prachem i hlukem a také dokáže vytvořit neprůhlednou bariéru pro vaše soukromí. Koupit kytičky a vybrat správné místo ještě není výhra. Důležité je to, do čeho rostlinky budeme sázet. Každý zahrádkář ví, že za jeho úspěchem stojí také výběr dobrého substrátu. Pokud vám tedy rostlinky nevzejdou tak, jak si představujete, může být chyba právě ve výběru pěstební směsi či hnojiva. Ta se může u jednotlivých výrobců značně lišit. V některé půdě rostliny prospívají lépe, v jiné hůře. Co dělat, abyste zvolili tu správnou, na to vám odpoví další díl pořadu Přemkovy rychlé rady pro zahrady.
Pro stále zelený živý plot jsou ideální dřeviny a rostliny, které mají po celý rok barevné listy a jsou odolné vůči změnám počasí. Flexibilita a rozmanitost - existuje široká škála keřů a dřevin, které mají různé textury, tvary a barvy. Dobrá zpráva je, že uvedené nevýhody se netýkají všech dřevin vhodných pro stálezelené neopadavé živé ploty, jak sami brzy zjistíte. Ale ještě si připomeneme důležitá kritéria, na která byste se měli zaměřit. Zásadní je odolnost a stanoviště. Důležitou roli hraje také údržba. S nějakou asi počítáte, ale určitě nechcete být otrokem vlastní zahrady. Pak je potřeba brát v potaz náchylnost k chorobám a oblíbenost u škůdců. Také by vás měla zajímat případná toxicita, zvlášť jestli na zahradě budou děti nebo zvířata. Ať už hledáte neopadavý živý plot listnatý nebo jehličnatý, vybírejte pečlivě, ať vám dělá radost.
Začneme trochu netradičně. S živým plotem z bambusu se u nás zatím nesetkáte příliš často a díky tomu máte skvělou příležitost být originální. Bambus je nenáročný na stanoviště, rychle roste a brzy vám vytvoří celoroční soukromí. Vybírejte stanoviště, které není příliš větrné. Keřovitý hustý vzhled a olistění už od země nabízí bambusy rodu Fargesia. Sází se nejčastěji 1 sazenice na metr. Finální výška se u jednotlivých druhů liší, ale pohybuje se kolem 2 až 4 metrů. Ovlivňuje ji také množství slunečního svitu. Ještě vyšší jsou pak bambusy rodu Phyllostachys, které dorůstají až do 8 metrů. Tento neopadavý keř je nenáročný, můžete ho umístit na slunce, do polostínu, snáší dobře stín i znečištěné ovzduší. Je mrazuvzorný a snadno s ním vytvoříte hustý, neprostupný stálozelený živý plot, jen si na to budete muset nějaký čas počkat. Dorůstá až 3 metrů, ale roste opravdu velmi pomalu. Plody chutnají ptákům, pro savce jsou však jedovaté. Vysazují se 3 sazenice na metr a je dobré ho 2x ročně stříhat. U ptačího zobu máte na výběr zelené, zlaté nebo panašované listy. Neopadavý keř se sytě zelenou barvou, kterému nevadí exhalace a může být blízko silnice. Podobně jako rododendrony vyžaduje mírně kyselou půdu a chráněné stanoviště před ostrým zimním sluncem. Sází se 2 až 3 sazenice do metru. Na stálezelené živé ploty se hodí kultivary Prunus laurocerasus Schipkaensis a Prunus laurocerasus Caucasica. Bobkovišeň je bohužel náchylná k promrzání a prosychání. Potřebuje zálivku koncem podzimu i v průběhu zimy, když nemrzne. A pozor, je jedovatá. Snadno tvarovatelný keř, který znáte asi spíš pod názvem buxus. Jeho výhodou je mrazuvzdornost, ale roste pomalu a tak si na vyšší plot nějaký čas počkáte. Bohužel ho také často napadají škůdci jako mšice a puklice, které způsobují kroucení listů. Je tedy dobré ho preventivně ošetřovat. Nejlépe prospívá v polostínu, přímé slunce mu nedělá dobře, může na něm dojít až k hnědnutí listů. Buxus je jedovatý, protože obsahuje obsahuje alkaloid buxin - známý jako křečový jed. Nejčastěji se u nás používá zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla).
Praktické kroky pro realizaci: výsadba, vzdálenosti, řez a péče
Trnitý keř s barevnými bobulkami, který přiláká na vaši zahradu ptáky. Je nenáročný na stanoviště - prosperuje na slunci i ve stínu a dobře snáší sucho. Dorůstá pozvolna až do 3 metrů, dobře snáší řez a snadno regeneruje. Kromě živého plotu můžete z hlohyně vytvořit zelenou zeď, když ji budete vést po budově. Známá je například hlohyně šarlatová (Pyracantha mohave). Stálezelený jehličnan má měkké tmavě zelené jehlice a červené plody. Může dosáhnout výšky až 20 metrů, ale roste pomalu. Není náročný, daří se mu jak na slunci, tak ve stínu, jen nemá rád příliš suchá stanoviště. Pokud ho poškodí sucho nebo mráz, velmi dobře regeneruje. Tis můžete nechat volně růst, nebo tvarovat. Nevýhodou je, že kromě plodního míšku uzavířejícího semeno, je úplně celý jedovatý. U nás se nejčastěji používá tis červený (Taxus baccata L.). Tato odolná a pomalu rostoucí dřevina má jehlice modré až stříbrné barvy a je ideální pro tvorbu nízkých až středně vysokých plotů. Dokáže vytvořit dokonale neprostupnou stěnu, ale trvá jí to hodně dlouho. Také počítejte s tím, že se nehodí na jižní stranu, kde promrzá. Obvykle se používá čínský jalovec (Juniperus chinensis Pfitzeriana), který dorůstá do 2 metrů, ale potřebuje dostatek prostoru, protože může být až 3 metry široký. Oblíbená hustá dřevina, kterou můžete mít ve žluté, zelené a modrošedé barvě. Cypřišku vyhovuje slunce až polostín, ale měl by být chráněný před suchým větrem. Nejrychleji vám poroste cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis leylandii), ale je potřeba ho intenzivně stříhat, jinak bude průhledný a to určitě nechcete. Další variantou pro vždyzelený živý plot je cypřišovec Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana). Sází se většinou 3 až 4 kusy na meter. Hlavně v minulosti oblíbené túje patří mezi jehličnany, ale nevytvářejí jehlice v pravém slova smyslu. Pro živý plot se nejčastěji používá kultivar Thuja occidentalis Smaragd a kvůli rychlému růstu je vyhledávaný Thuja occidentalis Brabant. Jak vidíte, výběr je bohatý a určitě najdete variantu, která bude vhodná nejen pro váš pozemek, ale bude vám vyhovovat ve všech směrech. Kromě okoukaných tújí máte řadu dalších možností, jako jsou například zmiňované bambusy. Živý plot nezakládáme na rok nebo dva, ale na mnohem delší dobu, a tak si musíme dobře rozmyslet, jaký typ plotu zvolíme a jaké druhy použijeme k jeho výsadbě. Při plánování živého plotu zvažujeme nejen velikost a stanovištní podmínky naší zahrady, ale měli bychom mít na mysli také to, že se stáváme spolutvůrci krajiny.
Do krajiny patří především volně rostoucí ploty z místních, domácích dřevin - například z lísky (Corylus), hlohu (Crataegus) nebo trnky (Primus spinosa). Domácí dřeviny upřednostňujeme i uvnitř venkovských sídel. Pro výsadbu tvarovaných živých plotů na venkově se v nižších polohách výborně hodí především habr (Carpinus betulus), hloh obecný (Crataegus monogyna) či babyka (Acer campestre).
Zásadní slovo při úvahách o budoucím živém plotu má velikost pozemku. Na velkém pozemku může být naše volba mnohem svobodnější a je možné využít předností volně rostoucích živých plotů, ve kterých lze kombinovat více druhů, které postupně pokvetou. Živý plot tak bude pestřejší, dynamičtější, bohatě pokvete a také nároky na jeho údržbu nebudou tak velké. Neúprosný diktát času nás mnohdy ovlivňuje víc, než bychom si přáli, a tak rozhodující slovo při volbě vhodného plotu mohou mít naše časové možnosti. Volně rostoucí živé ploty mají mnohem menší nároky na údržbu než živé ploty tvarované. Pokud nemáme jistotu, že bude v naší moci zajistit pravidelnou péči o plot, ať již vlastními silami, nebo prostřednictvím zahradnické firmy, raději o tvarovaném živém plotu neuvažujeme.
Aby byl živý plot opravdovou ozdobou zahrady, musí být rostliny zdravé a vitální. Tvarovaný živý plot musí tvořit souvislou, pěkně olistěnou, a tím i dobře uzavřenou a stejnoměrně hustou plochu. Pro tvarované živé ploty proto vybíráme především takové druhy, které dobře snášejí řez, dobře obrůstají a vytvářejí hustý, od spodu zavětvený porost (například habr, hloh, ptačí zob, zimostráz nebo tis). Použité druhy nemusí vynikat atraktivními květy, protože v důsledku pravidelného řezu, až na výjimky (například zlatice), většinou stejně nekvetou. Stejnoměrně husté, souvislé a hladké tvarované stěny docílíme nejlépe, když k výsadbě použijeme pouze jeden druh dřeviny. Od volně rostoucího živého plotu naopak obvykle chceme, aby pravidelně bohatě kvetl a měl zdravé a efektní olistění. Na rozdíl od tvarovaných živých plotů je žádoucí větší pestrost - při výsadbě volně rostoucího plotu můžeme střídat větší počet druhů.
Mezi konvenční dřeviny pro plot patří stále zelené i listnaté druhy. Mnoho lidí dává při volbě druhu pro výsadbu živého plotu přednost stále zeleným jehličnatým dřevinám, nejčastěji zeravům (Thuja occidentalis). Konifery, ale působí v našem prostředí hodně cizorodě a jejich použití je přijatelné jen ve vyloženě městském prostředí. Přijatelnější je použití stálezelených listnatých dřevin. Opadavé dřeviny mají mnohem universálnější použití. Působí příjemně ve městě i ve venkovské předzahrádce. Jejich průhlednost v zimě se přeceňuje, dobře zapěstované a udržované tvarované ploty z opadavých druhů jsou dost husté a málo průhledné i v zimě.
Živý plot zakládáme na mnoho let, nebo spíš desetiletí, a vyplatí se proto pečlivě pracovat a zajistit rostlinám dobré životní podmínky. Začínáme vyhloubením potřebné rýhy pro výsadbu a přípravou půdy. Pro výsadbu zpravidla nehloubíme jednotlivé jamky, ale souvislou rýhu. Dříve platila zásada, že rýha pro jarní výsadbu se připravovala na podzim. Rostlinám ale takový postup velmi prospívá. Pro nižší keře děláme rýhu hloubkou asi 40 cm, pro vysoké stěny a jehličiny až 60 cm. Dno vyhloubené rýhy lehce nakypříme a při vysazování do země přimícháme dobrý a na živiny bohatý kompost. Rostlinám, které vyžadují vysoký obsah vápna v půdě, přidáme do substrátu ještě mletý vápenec.
Náležitou pozornost je třeba věnovat také nákupu sazenic. V úvahu připadají hlavně dva typy sazenic - sazenice prostokořené a sazenice v kontejnerech. Prostokořené sazenice jsou sazenice pěstované ve volné půdě, které se před expedicí dobývají ze země tak, že na kořenech nezůstává téměř žádná půda. Jejich výhodou je nízká cena. Při správném zacházení navíc poskytují stejně dobré, někdy i lepší výsledky, než sazenice z kontejnerů. Prostokořené sazenice je nutné vysadit co nejdříve po vyzvednutí (vydobytí) ze školky. Při manipulaci a dopravě je třeba kořeny chránit proti přeschnutí (například prosypáním rašelinou, vlhkými pilinami nebo sypkou zemí). Pokud není možné sazenice ihned vysadit, musí se ochránit proti přeschnutí a tzv. Sazenice v kontejnerech jsou dnes nejběžnější, ale jsou dražší. Kontejner se substrátem představuje větší část hmotnosti i objemu sazenice, a proto se pro- draží doprava. Rostliny v kontejnerech tak lehce nepřeschnou a nevyžadují úzkostlivou péči. Ale pozor! Někdy se na kontejnery spoléhá až příliš a ani vodní kapacita substrátu v kontejneru není neomezená.
Sazenice se vyplatí vybírat v okrasné školce osobně. Při tom je dobré si prohlédnout nejen rostliny, ale také si všímat jejich uložení a pořádku ve školce. Přerostlé a vytáhlé rostliny, poškozené a silně zaplevelené kontejnery nebo jejich nepřiměřená velikost v poměru k rostlině, dlouhý a ztlustlý kořen prorůstající odtokovým otvorem, přeschlé baly, povalené kontejnery v záhonech, to vše by nás mělo varovat. U rostlin v kontejnerech je dobré některou sazenici z kontejneru vyklepnout a prohlédnout si kořenový bal. Ten musí být pevný, soudržný, ale neměl by být kořeny prorostlý úplně. Živý plot nesmíme vysazovat ani příliš hustě, ani příliš řídce. Při husté výsadbě dosáhneme sice rychlejšího zapojení rostlin, ty ale pro nedostatek světla a vzduchu záhy prosychají a stárnou. U řídce vysazených plotů velmi dlouho trvá, než se zapojí a ve spodní části zůstanou trvale řídké. Vhodná vzdálenost výsadby je taková, při které se sazenice lehce vzájemně dotýkají již při výsadbě, u konifer je to dokonce nezbytnou podmínku úspěchu!
Ve většině případů nechceme mít stříhané živé ploty příliš široké a rostliny vysazujeme do jedné řady. Ve výjimečných případech vysazujeme živé ploty dvouřadé. Dvouřadý živý plot je širší, ale jeho výhoda spočívá v tom, že do středu můžeme v nezbytných případech dobře schovat třeba drátěné pletivo. Pletivo ukryté do živého plotu není možné natírat a ošetřovat, a proto, má-li dlouho vydržet, musíme použít pletivo, které žádnou údržbu nepotřebuje, například pletivo potažené plastem. Při výsadbě dřevin z kontejnerů nesmíme vysazovat rostliny s přeschlým kořenovým bálem. Přeschlý kořenový bal v půdě nasává vodu jen velmi obtížně a takové rostliny i při dodatečné vydatné zálivce často uschnou. Namočit před výsadbou je vhodné i prostokořené sazenice opadavých keřů (habru, ptačího zobu aj.). Ještě lepšího výsledku dosáhneme, když prostokořené sazenice před výsadbou namočíme do jílové kaše, do které se dříve přidával i kravinec. Jílovitou kaši se vyplatí použít především při výsadbě v písčitých a zvlášť lehkých půdách. Při výsadbě stálezelených dřevin a jehličin se pokud možno vyhýbáme slunečným a větrným dnům, kdy tyto dřeviny rychle vysychají. Opadavé druhy dřevin nejsou tak choulostivé a sázet je můžeme i za slunečného počasí. U prostokořených sazenic je ale nutné chránit kořeny před přeschnutím. K vytyčení výsadby použijeme napnutý provázek, nikdy nesázíme jen tak „podle oka“. Provázek musí být pevně napnutý a jeho napnutí občas kontrolujeme. Je-li to třeba, tak ho při větší délce raději zajistíme ještě několika kolíky. Sázíme tak hluboko, jak hluboko rostly keře ve školce. To, že nesmí kořeny vyčnívat nad terén je samozřejmé, sazenice ale ani zbytečně neutápíme do hloubky. Při výsadbě sazenicemi třeseme, aby substrát, kterým rostliny zasypáváme, vyplnil co nejlépe prostory mezi kořeny. Neustále hlídáme také polohu rostlin, sazenice musí být postaveny rovně a nesmí vyčnívat z řady. Vysazené rostliny důkladně zalijeme a podle potřeby ještě doplníme zem, která po zálivce může trochu slehnout. Opadavé dřeviny zakrátíme na 1/3 původní délky, u stálezelených rostlin spodní větve rozložíme a eventuelně vyvážeme, aby už odspodu pravidelně vyplňovaly prostor. Nadzemní části plotů z konifer a stálezelených dřevin zakryjeme na ochranu proti slunečním paprskům pytlovinou nebo chvojím a zaléváme nejen zem, ale občas postříkáme také nadzemní část, aby se omezil výpar a zabránilo se zavadnutí rostlin. Ochrana před sluncem, pravidelná zálivka a zvlhčování jsou zvlášť důležité pro živé ploty vysazené na jižní straně zdi, kde jsou dřeviny ohroženy nejen přímými, ale i odraženými slunečními paprsky.
Krátké poznámky k péči a stylům
Živé ploty mohou být volně rostoucí i tvarované. Volně rostoucí ploty mají menší nároky na údržbu, ale vyžadují pečlivé plánování kombinací druhů pro pestrost i atraktivní vzhled v průběhu roku. Tvarované ploty vyžadují pravidelný řez a pečlivý výběr druhů, aby vznikla souvislá a hustá stěna.
Keře pro živé ploty
Praktické tipy pro vizuální efekty a soukromí během roku
Pokud chcete rychlé zakrytí prostoru, volte rychle rostoucí druhy. Pokud chcete snížit hluk z ulice, volte dřeviny s hustým, pružným a vícevětvovým systémem. Pro ochranu před větrem je žádoucí pevný habitus a pružné větve. Mezi vhodné dřeviny se řadí například habr (Carpinus), hloh (Crataegus), tavolník (Spiraea) nebo skalník (Cotoneaster). Výběr dřevin podle stylu a potřeb je klíčový. Vždy proto zvažte prostor, který máte k dispozici a podmínky, které můžete dřevinám nabídnout. Nezapomeňte zvážit i vaše estetické požadavky, aby se vám výsledek po všech stránkách zamlouval. Pomozte si výše uvedenými radami a zvažte kombinace kvetoucích, plodících a stálezelených druhů pro pestrý vzhled po celý rok.
Bezúdržbový živý plot může být vhodnou volbou pro ty, kteří si nepřejí pravidelnou údržbu, ale počítejte s menší variabilitou výběru dřevin a s nutností občasné kontroly stavu rostlin, mulčování a lehkého tvarování. V případě potřeby lze část péče automatizovat zavlažovacím systémem a mulčováním omezit růst plevele.
Závěrem: plánování a realita živých plotů v českých zahradách
Živý plot vyřeší hodně problémů a zároveň může zahradu doladit po estetické stránce. Pokud ale při výběru dřevin sáhnete vedle, může výsledek působit rozpačitě a zahradnímu konceptu uškodit. Při volbě dřevin je tedy dobré se zamyslet nad tím, jestli si dřeviny rozumějí se zahradním stylem i celkovým záměrem. Můžete živým plotem zarámovat celý pozemek? Raději to nedělejte, osázejte jím jen některé úseky. Spolehlivou pohledovou clonou budou keřové skupiny ve spojení se stromy, zahrada pak bude mnohem členitější. Živý plot tak může být nejen hygienickou a praktickou bariérou, ale i dynamickým architektonickým prvkem, který se mění podle ročních období a vašich představ.