Máte-li rádi borovice s měkkými jehlicemi, borovice Vejmutovky jsou tou pravou volbou. Odrůda Radiata je jednou z nich. Tato borovice se řadí k pomalu až středně rychle rostoucím borovicím, v mládí narůstá spíše do šířky a až později ukáže ve svém středu centrální terminál, který má tendenci růst přímo k nebi a tak trochu pokazit ten chundelatý habitus této odrůdy. Proto se často odstraňuje hluboko zevnitř keře a rostlina bude dál růst do svého nadýchaného, vzpřímeně polštářovitého tvaru.
Pokud terminál necháte volně růst, může dosáhnout až 4m a celá borovice změní tvar do široce pyramidálního. Již nebude tak plná a nadýchaná. Borovice Radiata se hodí do jakéhokoli zahradního aranžmá, ať už tvoříte japonskou zahradu, nebo zahradu středozemního stylu. Svým uvolněným vzezřením dodá půvab jakékoli kompozici.
Potřebuje plné slunce a dobře odvodněnou, spíše sušší zem, kterou ale v prvním roce po výsadbě budete udržovat mírně vlhkou, aby jí nezasychaly konce jehlic a dobře zakořenila. Jedna z nejvíce rozšířených vejmutovek, se kterou se můžete setkat v našich zahradách. Její objevení se až neskutečně datuje k roku 1868. Růst je u mladých rostlin vystoupavý, přičemž všechny větve vytvářejí převis směrem k zemi. U starších rostlin se můžeme setkat s několika kmeny či terminálními letorosty.
Jehlice jsou dlouhé, měkké, stříbrně zelené. Maximální výška rostliny je individuální a velmi záleží na případné práci při vyvazování terminálu. Každá dospělá rostlina je skutečný nenapodobitelný originál. Doporučujeme ji vysadit jako výraznou solitéru, která Vás rozhodně nezklame!
Borovice vejmutovka (Pinus strobus) nejlépe roste v hlubších živných půdách s optimálním množstvím vláhy. Nemá ráda přílišné zamokření. Pravidelná zálivka a dobrý odtok vody je přesně to, co potřebuje. Vejmutovky nesnášejí dlouho trvající sucho, čí přesychání půdy, proto je vhodné je pěstovat zamulčované. Půdní reakce by měla být neutrální až mírně kyselá. Vyvarujte se vápenatým podložím. Volíme stanoviště co nejvíce na slunci. Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Nové výhony ve formě tzv. svíček je možné zaštipovat a tím docílit menšího vzrůstu a hustšího habitu.
Historie a distribuční kontext
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rozšíření: Východní část Severní Ameriky (severovýchodní USA až jihovýchodní Kanada). Centrem rozšíření jsou jižní a severovýchodní části Appalačského pohoří a oblast Velkých jezer. Atlantiku se areál dotýká mezi 40-50° severní šířky v oblasti od New Yorku přes Boston na New Foundland. Do Evropy ji přivezl roku 1605 kapitán G. Weymouth, ke skutečně úspěšné introdukci došlo až o 100 let později na panství vikomta Weymoutha v Anglii.
Ekologie: Původní areál je rozložen v mírném teplém, převážně humidním podnebí. Roční srážky zde kolísají od 510 po 2030 mm. Roste téměř na všech půdách v rámci svého areálu. Nejlépe se jí daří na dobře propustných písčitých půdách střední až nízké úrodnosti, kde jí tamní listnaté dřeviny nemohou konkurovat. Je středně tolerantní k zastínění. Roste dobře i na půdách s převažujícími jemnozrnnými částicemi. Doprovodné dřeviny tvoří Pinus resinosa, Pinus banksiana, Pinus rigida, Picea rubens, Tsuga canadensis, Abies balsamea, Acer rubrum, Acer saccharum, Liriodendron tulipifera, Quercus rubra, Quercus prinus, Quercus alba, Prunus serotina, zástupcí rodů Betula, Carya, Fraxinus apod. Stoupá až do nadmořské výšky okolo 1510 m.
Popis: Vysoký strom dorůstající asi 50 m výšky a kolem 1,5 m v průměru kmene. Koruna v mládí kuželovitá, později široká až deštníkovitě rozložená s vodorovně odstálými větvemi. Kmen přímý, rovný, v mládí s hladkou šedozelenou lesklou borkou, později podélně rozbrázděnou, tmavou. Dřevo je měkké, s pryskyřičnými kanálky, jádrové narůžovělé nebo červenavě hnědé, běl bledožlutá až bílá, poměrně úzká. Letorosty tenké, zelenavé nebo světle hnědé, jemně pýřité, ve druhém roce lysé. Jehlice po 5 ve svazečcích, rovné, měkké, tenké, namodrale zelené, 5-14 cm dlouhé, na okrajích jemně pilovité, na hřbetní straně zelené, na obou bocích s řadami průduchů. Samčí šištice oválné, 8-10 mm dlouhé, v době zralosti světle hnědé, obvykle na rašících bočních větvích v dolní části koruny. Samičí šištice v době květu zelené, 5-40 mm dlouhé, na koncích větví v horní části koruny. Šišky dosti dlouze stopkaté (stopky 5-24 mm dlouhé), převislé, úzce válcovité 8-20 x 3-4 cm velké, světle hnědé. Semenné šupiny klínovité, uspořádané ve šroubovici, kožovité, hladké, s málo vyniklými štítky s pupkem na konci. Semena hnědá, na břišní straně srostlá s křídlem. K opylování dochází v květnu až červnu, k samotnému oplodnění až za 13 měsíců po opylení, šišky dozrávají 2. rokem a otvírají se v srpnu až září.
Využití a význam
Využití: Je to největší a nejrychleji rostoucí konifera v severovýchodní části Severní Ameriky, současně jedna z nejproduktivnějších a nejcennějších. Dřevní zásoby před příchodem „bílého muže“ v tamních pralesích jsou odhadovány na 3,4 miliardy m³ kulatiny. Až do Americké revoluce (1775-1783) mělo britské Královské loďstvo vyhrazeno právo na veškeré americké vejmutovkové dřevo vhodné na lodní stožáry. Ve 2. polovině 19. století značně poklesly zásoby dřeva pilařsky velmi ceněné vejmutovky. To vyvolalo tlak na zvýšené zalesňování touto dřevinou. Nevýhodné cenové relace sadebního materiálu v Americe způsobily, že koncem 19. století se sazenice vejmutovky musely dovážet i z Evropy, aniž byly zpracovány a praktikovány fytokaranténní předpisy. S těmito sazenicemi se do Ameriky zavlekla i rez vejmutovková (Cronartium ribicola)...
Poznámka: V mírném pásmu Starého světa patří mezi nejčastěji pěstované americké dřeviny, v Evropě nejčastěji v Německu a Česku. V ČR ještě před 20 lety bylo odhadem asi 2000 ha redukované lesní plochy. Dnes je to dřevina u nás spíše nežádoucí. Jednak zvyšuje možnost škod napadením rzí vejmutovkovou... ale především se chová jako nebezpečná invazní dřevina vytlačující původní taxony. Zde se prokázala její nižší náročnost na živiny, výšku pH, ve srovnání i s velmi nenáročnou a skromnou borovicí lesní. Fotografováno ve dnech 28. 9. 2006 (Česko, zámecký park Sychrov), 30. 9. 2006 (Liberec), 13. 10. 2006 (Hrubá Skála) a 20. 11. Publikováno: 13. 9.
V tomto článku se zaměříme na borovici vejmutovku ‘Radiata’, půvabný kultivar, který se pyšní jemnými modrozelenými jehlicemi a huňatým růstem. Pinus strobus je jehličnatý strom původem ze Severní Ameriky. Tento druh se vyznačuje rovným kmenem a širokou, kuželovitou korunou. V domovině dorůstá výšky až 50 metrů, ale v našich podmínkách bývá mnohem menší. Borovice vejmutovka ‘Radiata’ (Pinus strobus ‘Radiata’) je atraktivní kultivar, ceněný pro svůj zakrslý, kompaktní růst a esteticky působivý, huňatý vzhled. V našich zahradách se objevuje již od roku 1923. Tento kultivar si zachovává jemné, měkké jehlice, které jsou typicky seskupeny po pěti a okouzlují modrozelenou až světle zelenou barvou. Jehlice jsou nejen krásné na pohled, ale také příjemné na dotek, což přidává další rozměr zážitku.
Zajímavostí borovice ‘Radiata’ je její schopnost růst v kontejnerech, což ji činí ideální pro ty, kteří chtějí přinést kousek přírody na balkón nebo terasu. Pěstování borovice vejmutovky ‘Radiata’ je poměrně jednoduché, ale pro zdravý růst je nutné splnit některé základní podmínky. Mladé stromy potřebují pravidelnou zálivku, aby dobře zakořenily v novém prostředí. Při výsadbě zvažte konečnou velikost stromu, aby nedocházelo k budoucím konfliktům s okolní vegetací. ‘Radiata’ je mrazuvzdorná a obvykle nevyžaduje intenzivní hnojení. Řez je minimální, zaměřený na odstranění poškozených nebo nemocných větví. Borovice vejmutovka ‘Radiata’ je mimořádně univerzální a lze ji využít v široké škále zahradnických kompozic. V menších zahradách může ‘Radiata’ sloužit jako elegantní ústřední prvek nebo být součástí živých plotů a větrolamů. Kombinujte ji s trvalkami pro barevné akcenty nebo s nízkými keři, které podtrhnou její strukturovaný tvar. ‘Radiata’ poskytuje stálou zeleň, čímž se stává ideálním partnerem pro sezónní rostliny měnící barvy a tvary během roku, nebo ty, které v zimě opadají.
Tato borovice není náročná, bude se jí dařit v jakékoliv mírně kyselé až neutrální půdě s dostatkem vláhy a dobrou drenáží. Přihnojujte běžnými hnojivy pro jehličnany (sezónní a podzimní hnojení), případně provádějte ochranu proti škůdcům a chorobám. 5 let. Borovice vejmutovka patří k nejpůvabnějším a zároveň nejvýznamnějším introdukovaným dřevinám evropských parků. Její jemné, převislé jehlice, vzdušná koruna a klidný výraz z ní činí strom, který dokáže spojit botanickou hodnotu s hlubokým estetickým účinkem.
Další souvislosti a použití v krajinářství
Borovice vejmutovka (Pinus strobus), česky též borovice bílá, pochází ze severovýchodní části Severní Ameriky. Ve své domovině vytváří rozsáhlé lesní porosty od Kanady až po Apalačské pohoří. Jedná se o statný jehličnatý strom dorůstající výšky 30-40 metrů, výjimečně i více. Typickým znakem jsou měkké, jemné jehlice vyrůstající v svazečcích po pěti, modrozelené barvy, a dlouhé, štíhlé šišky. Borovice vejmutovka preferuje hlubší, mírně kyselé až neutrální půdy a dostatek vláhy. Z krajinného hlediska je borovice vejmutovka významná svou schopností vytvářet světlé, vzdušné porosty a působit jako stabilizační prvek v parkové i lesní krajině.
- Estetická hodnota: jemná textury jehlic, elegantní linie větví a prosvětelný charakter koruny.
- Hospodářský význam: v minulosti ceněna pro lehké a dobře opracovatelné dřevo.
- Krajinářské využití: vhodná jako solitéra, orientační strom, prvek parkových alejí a skupin.
Bonsai Park sadzenie u klienta Pinus Strobus Radiata
Poznámky k údržbě a výběru pro malé zahrady
Při výběru borovice do malé zahrady je důležité volit zakrslé kultivary, které nebudou v budoucnu představovat problém svou velikostí. Zakrslý kultivar Nana přináší kompaktní růst a nízké zastínění prostoru. Při plánování designu pamatujte na potřebu pravidelné zálivky v období zakořenění a na možnou potřebu ochrany před suchem. Pro vyvážené kompozice volte kombinace s nízkými keři a trvalkami, které podtrhnou strukturu jehlic a tvar koruny.